Učitelka apoštolů

Ale nemyslete jen sami na sebe, rozšiřte své srdce a zahrňte do něho celé lidstvo. Myslete především na své nejbližší – příbuzné, přátele, spolupracovníky – a snažte se poznat, jak byste je mohli přivést k hlubšímu přátelství s naším Pánem. Jestliže jsou to lidé spravedliví a čestní, schopní slyšet Boží hlas, svěřte je, každého konkrétně, naší Paní. A proste i za tolik lidí, které neznáte, protože všichni plujeme společně na jedné lodi.

Buďte poctiví, velkomyslní. Jsme částí jednoho těla, mystického těla Kristova, církve svaté, do které jsou zváni všichni, kdo poctivě hledají pravdu. Proto je naší povinností ukazovat ostatním lidem velikost a hloubku Kristovy lásky. Křesťan nesmí být sobecký, jinak by zrazoval své povolání. Nemá co dělat s Kristem postoj těch lidí, kteří se spokojí s klidem vlastní duše – je to klid falešný –, a při tom se nestarají o dobro druhých lidí. Jestliže si uvědomíme, jaký je pravý význam lidského života – bylo nám to zjeveno skrze víru –, není možné, abychom nadále spokojeně žili v přesvědčení, že jednáme správně, jestliže prakticky a konkrétně neděláme nic pro to, aby se i druzí přiblížili k Bohu.

Při apoštolátu existuje jedna skutečná překážka: je to jakási falešná úcta, obava dotknout se duchovních témat, protože mnoho lidí se domnívá, že podobný rozhovor se do každého prostředí nehodí, protože existuje riziko, že se dotkneme choulostivých míst. Takové úvahy bývají často pouhým maskováním sobectví! Nechceme se přece někoho dotknout, chceme sloužit. Ačkoli se osobně necítíme hodni, Boží milost z nás může učinit užitečný nástroj pro druhé lidi, když jim budeme hlásat radostnou zvěst o tom, že Bůh chce, aby se všichni lidé zachránili a (došli) k poznání pravdy (1 Tim 2,4).

Je vlastně dovoleno vnikat takto do života druhých lidí? Je to dokonce nutné! Kristus přece vnikl do našeho života, aniž požádal o dovolení! A podobně jednal i se svými prvními učedníky: Když šel podél Galilejského moře, uviděl Šimona a jeho bratra Ondřeje, jak loví v moři; byli totiž rybáři. Ježíš jim řekl: „Pojďte za mnou, a udělám z vás rybáře lidí!“ (Mk 1,16–17). Každý si samozřejmě může zachovat svou svobodu, falešnou svobodu, a říci Bohu „ne“, jako onen bohatý mladík, o kterém vypráví svatý Lukáš (srov. Lk 18,23). Ale náš Pán i my, kteří poslechneme jeho jděte a učte (srov. Mk 16,15), máme přece právo i povinnost mluvit o Bohu, o tak důležitém lidském námětu, protože touha po Bohu tryská z hlubin každého lidského srdce.

Svatá Maria, Regina apostolorum, královno všech těch, kdo touží hlásat lásku tvého Syna, ty, která máš tolik pochopení pro naši bídu a nedokonalost, vyprošuj nám odpuštění za náš život, za všechno to, co u nás mohlo být ohněm, a bylo jen popelem, za světlo, které přestalo osvěcovat, za sůl, která se zkazila. Matko Boží, všemocná orodovnice, dej nám s tímto odpuštěním také sílu opravdově žít z naděje a lásky, abychom mohli své bližní přivádět k víře v Krista.