172

Tajemství tiché oběti

Všimněte si dále: Bůh chtěl svou matku oslavit, ale ona během svého pozemského života nebyla ušetřena ani bolesti, ani únavy z práce, ani pochybností ve víře. Vzpomeňte si na onu ženu z lidu, která jednoho dne začala chválit Ježíše a zvolala: Blahoslavený život, který tě nosil, a prsy, které tě kojily! A Pán odpovídá: Spíše jsou blahoslavení ti, kdo slyší Boží slovo a zachovávají ho (Lk 11,27–28). Byla to vlastně chvála jeho matky a jejího fiat (Lk 1,38), jejího prostého, oddaného staň se, které splnila do všech důsledků, které neprojevovala žádnými okázalými činy, ale skrytou každodenní obětí.

Když se budeme zamýšlet nad těmito pravdami, pochopíme poněkud více Boží logiku. Uvědomíme si, že nadpřirozená hodnota našeho života nezáleží na velkých činech, o kterých tak často sníme, ale na věrném přijímání Boží vůle, na velkodušné ochotě k drobným, každodenním obětem.

Abychom byli svatí, Boží, musíme být nejprve velmi lidští, musíme prožívat v Boží přítomnosti svůj život obyčejných lidí a tuto zdánlivou obyčejnost posvěcovat. Tak žila Maria, milostiplná, ta, v které Bůh našel zalíbení. Ta, která je nad anděly a svaté, žila normální život. Maria je člověk jako my, se srdcem jako je naše srdce, schopným těšit se a radovat, trpět a plakat. Před Gabrielovým zvěstováním Maria neví, že byla od věčnosti vyvolena za matku Mesiáše. Sama sebe považuje za nepatrnou (srov. Lk 1,48), proto potom s hlubokou pokorou uznává, že jí učinil veliké věci ten, který je mocný (Lk 1,49).

Mariina čistota, pokora a velkomyslnost kontrastují s naší ubohostí, s naším sobectvím. Je tedy dobré uvědomit si to a snažit se ji napodobovat. Jsme Boží tvorové stejně jako ona a stačí, abychom se snažili být věrni Bohu, a také v nás bude moci učinit veliké věci. Naše nedostatečnost nebude na překážku, protože Bůh si volí to, co je nepatrné, aby tím více zazářila síla jeho lásky (srov. 1 Kor 1,27–29).

Bod v jiném jazyce