Josemaría Escrivá Obras
171

Assumpta est Maria in coelum, gaudent angeli, církev tě chválí a velebí, Maria; tys vyvýšena nad sbory andělů. Proč dnes pociťujeme tak velikou vnitřní radost, jako by nám srdce chtělo vyskočit z hrudi, proč máme v duši pokoj? Protože si připomínáme oslavení naší Matky, a je tedy přirozené, že její děti se radují, když vidí, jak ji poctila Nejsvětější Trojice.

Její přesvatý Syn, Kristus, náš bratr, nám ji dal na Kalvárii za matku, když řekl svatému Janovi: To je tvá matka (Jan 19,27). A jako ji v tom okamžiku nesmírné bolesti přijal za matku milovaný učedník, tak ji spolu s ním přijímáme i my. Svatá Maria nás přijala v bolesti, když se naplnilo staré proroctví: Tvou vlastní duší pronikne meč (Lk 2,35). Všichni jsme jejími dětmi, ona je matkou veškerého lidstva. A dnes si toto lidstvo připomíná její těžko popsatelné nanebevzetí. Maria vstupuje do nebe, ona, dcera Boha Otce, matka Boha Syna, snoubenka Ducha svatého. Po Bohu nad ní není.

Tajemství lásky

Je to tajemství lásky. Lidský rozum to není schopen zcela pochopit. Pouze víra dává tušit, jak mohl být nějaký lidský tvor pozvednut k tak velké důstojnosti, až se stává láskyplným zdrojem potěšení Nejsvětější Trojice. Víme, že je to tajemství, ale když se jedná o naši matku, budeme se snažit o hlubší pochopení – lze-li vůbec takto mluvit – než u ostatních pravd víry.

Co bychom asi udělali, kdybychom si mohli vybrat svou vlastní matku? Myslím, že bychom si vybrali právě tu svou, tu, kterou máme, a obdařili bychom ji těmi nejlepšími vlastnostmi. Totéž učinil Kristus, všemohoucí, nejvýš moudrý, Bůh – Láska.

Křesťané měli odedávna podobné úvahy: Bylo nanejvýš vhodné – píše sv. Jan Damašský – aby ta, která si při porodu uchovala neporušené panenství, si po smrti uchovala bez porušení i své tělo. Bylo záhodno, aby ta, která nosila ve svém lůně Stvořitele, který se stal malým dítětem, přebývala v Božím příbytku. Slušelo se, aby Boží nevěsta vešla do nebeského domu. Bylo správné, aby ta, která viděla svého Syna na kříži a cítila tak bolest, které byla ušetřena při porodu, se pak na něho mohla dívat, jak sedí po pravici Otce. Bylo záhodno, aby Boží matka měla vše, co patří i jejímu Synu, a aby byla uctívána všemi křesťany jako Boží matka a služebnice.

Podobně argumentovali často teologové ve snaze alespoň trochu osvětlit význam tolika milostí, kterými je Maria obdařena a které vrcholí jejím nanebevzetím. Říkají: Bylo záhodno. Bůh to tak mohl udělat a posléze to i udělal. Je to nejlepší vysvětlení toho, proč Bůh poskytl své matce od prvního okamžiku jejího neposkvrněného početí všechny výsady. Byla osvobozena z moci satana, je celá krásná – tota pulchra! – čistá, neposkvrněná na duši i na těle.

Předchozí Zobrazit celou kapitolu Další