Být apoštolem apoštolů

Naplňovat svět světlem, být solí a světlem (srov. Mt 5,13–14): tak popsal Pán poslání svých učedníků. Přinášet do všech končin země dobrou zvěst o Boží lásce. Tomu bychom měli, všichni křesťané, tím či oním způsobem zasvětit svůj život.

A ještě víc. Neměli bychom zůstávat sami, měli bychom povzbuzovat ostatní, aby i oni přispívali svými silami k onomu božskému poslání přinášet lidským srdcím radost a pokoj. A jak půjdete kupředu, přitáhnete k sobě i ostatní, píše svatý Řehoř Veliký; chtějte mít společníky na cestě k Pánu.

Ale mějte na zřeteli, že cum dormirent homines, zatímco lidé spali, přišel rozsévač plevele, říká Pán v jednom podobenství (srov. Mt 13,25). My lidé jsme vystavení nebezpečí, že se necháme svést spánkem sobectví, povrchnosti, že své srdce necháme rozptylovat spoustou prchavých zážitků, že budeme utíkat od hlubokého pochopení pravého smyslu pozemských záležitostí. Je špatný takový spánek, který dusí lidskou důstojnost a dělá z člověka otroka smutku.

Zvláště by nás měl bolet postoj těch křesťanů, kteří by mohli dávat víc, ale jsou nerozhodní, těch, kteří by se mohli zcela odevzdat a prožívat všechny důsledky povolání Božích dětí, ale brání se být velkorysí. Musí nás to mrzet, protože milost víry nám nebyla dána, aby zůstala ukryta, ale aby zářila před lidmi (srov. Mt 5,15–16), protože je ve hře také časné i věčné štěstí těch, kdo takto jednají. Křesťanský život je úžasný Boží dar s bezprostředním příslibem uspokojení a pokoje, avšak za podmínky, že umíme tento Boží dar ocenit (srov. Jan 4,10) tím, že jsme nezměrně velkorysí.

Je tedy třeba probudit ty, kdo upadli do tohoto zlého spánku: připomenout jim, že život není hra, ale božský poklad, který by měl přinášet užitek. Je třeba ukázat cestu i těm, kdo mají dobrou vůli a dobrá předsevzetí, ale nevědí, jak je uskutečňovat. Kristus na nás naléhá. Každý z vás má být nejen apoštolem, ale také apoštolem apoštolů, který by strhl druhé, který by ostatní pohnul, aby i oni učili druhé poznávat Ježíše Krista.