Josemaría Escrivá Obras
141

Texty Písma svatého, které vyprávějí o Panně Marii, nám ukazují, jak Ježíšova matka svého syna krok za krokem doprovází, připojuje se k jeho vykupitelskému poslání, raduje se s ním, trpí s ním, má ráda ty, které má rád Ježíš, stará se s mateřskou péčí o všechny, kteří jsou s ním.

Zamysleme se například nad vyprávěním o svatbě v Káně. Mezi mnoha hosty na jedné hlučné venkovské svatbě, na které se sešli lidé z různých vesnic, si Maria všimne, že chybí víno (srov. Jan 2,3). Všimne si toho sama a hned. Jak familiární jsou tyto scény z Kristova života! Protože Boží velikost se spojuje s obyčejností, s všedností. Vždyť pro ženu a pozornou hospodyni je přece charakteristické, že si všimne nějakého opomenutí, že dovede pochopit drobnosti, které zpříjemňují lidský život: a tak jednala i Maria.

Všimněte si také, že je to Jan, kdo vypráví o události v Káně: je to jediný evangelista, který zachytil tento rys mateřské péče. Svatý Jan chce, abychom si zapamatovali, že Maria byla přítomna na začátku veřejného života našeho Pána. To nám dokazuje, že uměl jít do hloubky a vyjádřit důležitost této přítomnosti Panny Marie. Ježíš věděl, komu svěřuje svou matku – učedníkovi, který ji miloval, který se naučil mít ji rád jako svou vlastní matku a byl schopen jí porozumět.

A nyní si připomeňme ony dny po nanebevstoupení: učedníci byli v očekávání letnic po vítězství zmrtvýchvstalého Krista plni víry a toužili po slíbeném Duchu svatém, chtějí být spolu a nacházíme je cum Maria matre Iesu, s Marií, Ježíšovou matkou (srov. Sk 1,14). Modlitba učedníků provází Mariinu modlitbu, byla to modlitba jednotné rodiny.

Tentokrát nám poskytuje tuto informaci svatý Lukáš – evangelista, který nejpodrobněji vypráví o Ježíšově dětství. Zdá se, jako by nám chtěl dát na srozuměnou, že stejně jako měla Maria prvořadou roli při vtělení Slova, byla obdobným způsobem přítomna i v počátcích církve, která je Kristovým Tělem.

Od první chvíle života církve všichni křesťané, kteří hledali Boží lásku, tu lásku, kterou nám zjevuje Ježíš Kristus a která se v něm stává tělem, se setkali s Nejsvětější Pannou a zakusili v různé míře a různým způsobem její mateřskou péči. Přesvatá Panna se právem může nazývat Matkou všech křesťanů. Jasně o tom mluví sv. Augustin: spolupracovala svou láskou, aby se v církvi rodili věřící, údy oné hlavy, které ona je skutečně matkou podle těla.

Není tedy nic divného na tom, že jedním z nejstarších svědectví mariánské úcty je právě modlitba plná důvěry. Mám na mysli antifonu, kterou, ač byla složena před mnoha staletími, ještě dnes stále opakujeme: Pod ochranu Tvou se utíkáme, svatá Boží Rodičko, neodmítej naše prosby v našich potřebách, ale ode všeho nebezpečenství vysvoboď nás vždycky, Panno slavná a požehnaná.

Předchozí Zobrazit celou kapitolu Další