Josemaría Escrivá Obras
140

Matka Kristova, Matka křesťanů

Od onoho roku 1935 jsem při mnoha návštěvách chrámů Naší Paní hodně přemýšlel a rozjímal o lásce tolika křesťanů k Ježíšově matce. A vždy jsem myslel na to, že tato láska je odpovědí na lásku, je to projev synovské vděčnosti. Protože Maria je tak úzce spojena s oním nejvyšším projevem Boží lásky: s vtělením Slova, které se stalo člověkem jako my a vzalo na sebe naše slabosti a hříchy. Maria, věrná božskému poslání, ke kterému byla stvořena, sloužila a stále slouží lidem, protože všichni byli povoláni, aby byli bratry jejího Syna Ježíše. A tak je Matka Boží i Matkou naší.

Je tomu tak proto, že to tak chtěl Pán. A Duch svatý způsobil, aby to bylo zapsáno a dozvěděly se o tom všechny generace: U Ježíšova kříže stála jeho matka, příbuzná jeho matky Marie Kleofášova a Marie Magdalská. Když Ježíš uviděl svou matku a jak při ní stojí ten učedník, kterého měl rád, řekl matce: „Ženo, to je tvůj syn.“ Potom řekl učedníkovi: „To je tvá matka.“ A od té chvíle si ji ten učedník vzal k sobě (Jan 19,25–27).

Jan, milovaný Ježíšův učedník, bere Marii k sobě domů, přijímá ji do svého života. Autoři duchovních textů viděli v těchto slovech, o kterých vypráví svatý evangelista, pozvání určené všem křesťanům, tj. abychom i my uvedli Marii do svých životů. V jistém smyslu je takové objasňování vlastně zbytečné. Maria jistě chce, abychom ji vzývali, abychom se k ní s důvěrou utíkali, abychom se dovolávali jejího mateřství a chtěli na ní, aby ukázala, že je naší matkou.

Ale ona je matkou, která se nenechá prosit, která dokonce předchází naše prosby, protože zná naše potřeby a hned nám spěchá na pomoc a skutky dokazuje, že na své děti neustále pamatuje. Každý z nás, když přemýšlí o svém životě, může jistě najít tisíce důvodů, aby se cítil velmi zvláštním způsobem Mariiným dítětem.

Předchozí Zobrazit celou kapitolu Další