139

Podíváme-li se v tomto měsíci květnu, který právě začíná, na svět, na Boží lid (srov. 1 Petr 2,10), vidíme různé projevy mariánské úcty, různé zvyky, ať staré či nové, ale prožívané vždy ve stejném duchu lásky.

Je to jistě radostné zjištění, že úcta k Nejsvětější Panně je stále živá a probouzí v křesťanských duších nadpřirozenou touhu jednat jako domestici Dei, jako členové Boží rodiny (Ef 2,19).

Jistě i vy všichni, kteří v těchto dnech pozorujete, jak tolik křesťanů nejrůznějšími způsoby vyjadřuje svou lásku k Panně Marii, se cítíte jaksi více součástí církve, jako bratři všech těchto svých bratři. Je to jako rodinné setkání, když dospělé děti, které život odloučil od matky, se s ní opět shledávají při příležitosti nějakého svátku. A jestliže se mezi sebou dříve hašteřili a nechovali se k sobě dobře, ten den je to jiné; ten den se cítí jednotní, setkávají se všichni ve společné lásce.

Maria stále buduje církev, sjednocuje ji, udržuje ji v jednotě. Je obtížné na jedné straně mít úctu k Panně Marii a na druhé straně necítit jednotu s ostatními členy tohoto mystického Těla, nebýt v jednotě s jeho viditelnou hlavou, papežem. Proto tak rád vždy opakuji: omnes cum Petro ad Iesum per Mariam!, všichni společně s Petrem k Ježíši skrze Marii! A budeme-li se pokládat za údy církve, povolané být bratry ve víře, objevíme hluboké bratrství, které nás sjednocuje s celým lidstvem, neboť církev byla Kristem poslána ke všem lidem a ke všem národům (srov. Mt 28,19).

To, co jsem právě řekl, jsme jistě všichni zakusili, protože jsme měli příležitost ověřit si nadpřirozené účinky upřímné mariánské úcty. Každý z vás by o tom jistě mohl dlouho vyprávět. Já také. Vzpomínám si na pouť, kterou jsem vykonal v roce 1935 na jedno mariánské poutní místo v Kastilii – do Sonsoles.

Nebyla to taková pouť, jaké se obvykle konají. Nebyla hlučná ani masová: byli jsme jenom tři. Vážím si samozřejmě i ostatních veřejných projevů zbožnosti a mám je rád, ale osobně se raději snažím projevit Marii stejnou lásku i stejné nadšení osobními návštěvami, nebo jen v malých skupinách, je to jaksi důvěrnější.

Při oné pouti do Sonsoles jsem se dozvěděl o původu názvu této mariánské svatyně. Je to jen podružná podrobnost, ale vyjadřuje synovský vztah místního obyvatelstva k Panně Marii. Obraz naší Paní, která se tam uctívá, byl v době bojů mezi křesťany a muslimy ve Španělsku nějaký čas ukryt. Po několika letech sošku našli pastýři, kteří, jak vypráví tradice, když ji uviděli, zvolali. Ta má krásné oči! Jsou to hotová sluníčka!

Bod v jiném jazyce