Josemaría Escrivá Obras
139

Podíváme-li se v tomto měsíci květnu, který právě začíná, na svět, na Boží lid (srov. 1 Petr 2,10), vidíme různé projevy mariánské úcty, různé zvyky, ať staré či nové, ale prožívané vždy ve stejném duchu lásky.

Je to jistě radostné zjištění, že úcta k Nejsvětější Panně je stále živá a probouzí v křesťanských duších nadpřirozenou touhu jednat jako domestici Dei, jako členové Boží rodiny (Ef 2,19).

Jistě i vy všichni, kteří v těchto dnech pozorujete, jak tolik křesťanů nejrůznějšími způsoby vyjadřuje svou lásku k Panně Marii, se cítíte jaksi více součástí církve, jako bratři všech těchto svých bratři. Je to jako rodinné setkání, když dospělé děti, které život odloučil od matky, se s ní opět shledávají při příležitosti nějakého svátku. A jestliže se mezi sebou dříve hašteřili a nechovali se k sobě dobře, ten den je to jiné; ten den se cítí jednotní, setkávají se všichni ve společné lásce.

Maria stále buduje církev, sjednocuje ji, udržuje ji v jednotě. Je obtížné na jedné straně mít úctu k Panně Marii a na druhé straně necítit jednotu s ostatními členy tohoto mystického Těla, nebýt v jednotě s jeho viditelnou hlavou, papežem. Proto tak rád vždy opakuji: omnes cum Petro ad Iesum per Mariam!, všichni společně s Petrem k Ježíši skrze Marii! A budeme-li se pokládat za údy církve, povolané být bratry ve víře, objevíme hluboké bratrství, které nás sjednocuje s celým lidstvem, neboť církev byla Kristem poslána ke všem lidem a ke všem národům (srov. Mt 28,19).

To, co jsem právě řekl, jsme jistě všichni zakusili, protože jsme měli příležitost ověřit si nadpřirozené účinky upřímné mariánské úcty. Každý z vás by o tom jistě mohl dlouho vyprávět. Já také. Vzpomínám si na pouť, kterou jsem vykonal v roce 1935 na jedno mariánské poutní místo v Kastilii – do Sonsoles.

Nebyla to taková pouť, jaké se obvykle konají. Nebyla hlučná ani masová: byli jsme jenom tři. Vážím si samozřejmě i ostatních veřejných projevů zbožnosti a mám je rád, ale osobně se raději snažím projevit Marii stejnou lásku i stejné nadšení osobními návštěvami, nebo jen v malých skupinách, je to jaksi důvěrnější.

Při oné pouti do Sonsoles jsem se dozvěděl o původu názvu této mariánské svatyně. Je to jen podružná podrobnost, ale vyjadřuje synovský vztah místního obyvatelstva k Panně Marii. Obraz naší Paní, která se tam uctívá, byl v době bojů mezi křesťany a muslimy ve Španělsku nějaký čas ukryt. Po několika letech sošku našli pastýři, kteří, jak vypráví tradice, když ji uviděli, zvolali. Ta má krásné oči! Jsou to hotová sluníčka!

Předchozí Zobrazit celou kapitolu Další