Setkání s Ježíšem Kristem v chlebě a slově

Když umíme rozjímat o Kristových tajemstvích, když se snažíme dívat se na něho čistýma očima, uvidíme, že i dnes se k němu můžeme důvěrně přiblížit: tělesně i duchovně – skrze chléb a skrze slovo, když se budeme živit eucharistií, když jej budeme poznávat a plnit jeho učení a když se s ním budeme setkávat v modlitbě. Kdo jí mé tělo a pije mou krev, zůstává ve mně a já v něm (Jan 6,56). Kdo má moje přikázání a zachovává je, ten mě miluje, a kdo mě miluje, toho bude milovat můj Otec a také já ho budu milovat a dám se mu poznat (Jan 14,21).

To nejsou jen plané sliby. Je to nejvlastnější podstata života: života milosti, která nás vybízí, abychom jednali osobně a přímo s Bohem. Zachováte-li moje přikázání, zůstanete v mé lásce, jako jsem já zachovával přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce (Jan 15,10). Tato Ježíšova slova při poslední večeři jsou tím nejlepším úvodem ke slavnosti Nanebevstoupení Páně. Kristus věděl, že je třeba, aby odešel, protože po nanebevstoupení přijde tajemným způsobem, který nejsme schopni pochopit, v novém přílivu lásky, třetí osoba Nejsvětější Trojice: Ale já vám říkám pravdu: Je to pro vás dobré, abych já odešel. Jestliže totiž neodejdu, Přímluvce k vám nepřijde. Odejdu-li však, pošlu ho k vám (Jan 16,7).

Odešel a poslal nám Ducha Svatého, který vede a posvěcuje naše duše. Když v nás působí Duch svatý, utvrzuje to, co hlásal Kristus: totiž že jsme Boží děti, že jsme nedostali ducha otroctví, abychom museli žít ve strachu, ale ducha synovství, a proto můžeme volat: „Abba, Otče!“ (srov. Řím 8,15).

Vidíte? Je to působení Boží Trojice v našich duších. Bůh může přebývat v každém křesťanu, odpoví-li na milost, která nás spojuje s Kristem v chlebu a slově, ve svaté hostii a v modlitbě. Církev nám denně dává k rozjímání skutečný živý Chléb a věnuje mu dva velké svátky liturgického roku: Zelený čtvrtek a slavnost Těla a Krve Kristovy. Dnes, na den Nanebevstoupení Páně, se zastavme a setkejme se s Ježíšem v pozorném naslouchání jeho slovu.