Lépe pochopit smysl Kristovy smrti

Toto odbočení v našich úvahách nás mělo přivést k ústřední pravdě: křesťanský život má svůj smysl v Bohu. Lidé nebyli stvořeni jen k tomu, aby vybudovali co možná nejspravedlivější svět, jsme posláni na zemi, abychom vstoupili do společenství se samým Bohem. Ježíš nám neslíbil ani časné pohodlí, ani pozemskou slávu, ale dům Boha Otce, který na nás čeká na konci cesty (srov. Jan 14,2).

V liturgii Svatého týdne je krásný hymnus Crux fidelis. Vybízí nás, abychom oslavovali a opěvovali slavný boj Pána, vítězství kříže, triumf Krista. Vykupitel vesmíru vítězí svou obětí. Bůh, Pán všeho stvořeného, nás ujišťuje o své přítomnosti ne silou zbraně, ani pozemskou mocí svých věřících, ale velikostí své nekonečné lásky.

Pán neničí svobodu člověka. Právě Pán nás stvořil svobodné. Proto nechce vynucenou odpověď, chce rozhodnutí, které pochází z hloubi srdce. A od nás křesťanů očekává, že budeme žít takovým životem, aby všichni lidé v naší blízkosti přes naše ubohosti, chyby a nedostatky postřehli ozvěnu dramatu na Golgotě. Všechno, co máme, jsme dostali od Boha, abychom byli solí, která dává sílu, a světlem, které přináší lidem radostné poselství o tom, který je náš Otec a bezmezně nás miluje. Křesťan není sůl a světlo světa proto, že by vítězil nebo triumfoval, ale proto, že vydává svědectví o Boží lásce. A nebude solí, nehodí-li se k solení; nebude světlem, nevydá-li svým příkladem a slovem svědectví o Ježíši, tedy ztratí-li to, co vytváří základ jeho existence.