Apoštolát

Tak jako se hukot oceánu skládá ze šumění každé jednotlivé vlny, tak se svatost vašeho apoštolátu skládá z osobních ctností každého z vás.

Je nezbytné, abys byl „mužem Božím“, mužem vnitřního života, mužem modlitby a oběti. — Tvůj apoštolát musí být překypováním tvého života „uvnitř“.

Jednota. — Jednota a podřízenost. K čemu jsou mi jednotlivé součástky hodin, i kdyby byly vynikající, když mi nedovedou ukázat čas?

Nedělejte mi „kliky“ uvnitř vaší práce. — Bylo by to zmenšení apoštolátu: protože když se „klika“, konečně!, ujme vedení podniku světového významu…, jak brzy tento světový podnik skončí jako klika!

Řekl jsi mi zarmouceně: Je mnoho cest! — Musí jich být mnoho: aby každá duše mohla najít tu svou v této obdivuhodné rozmanitosti.

Zmatek? — Vyber si jednou provždy: a zmatek se promění v jistotu.

Raduj se, když vidíš druhé pracovat v dobrých apoštolátech. — A vyprošuj pro ně hojnost Boží milosti a aby na tuto milost odpovídali.

Ty pak na svou cestu: přesvědč se, že nemáš jinou.

Máš špatného ducha, když tě bolí, že ostatní pracují pro Krista, aniž by se ohlíželi na to, co děláš ty. — Připomeň si tento úryvek ze svatého Marka: „Mistře, viděli jsme někoho, jak vyhání zlé duchy v tvém jménu. Bránili jsme mu, protože není tvým učedníkem. Ježíš však řekl: Nebraňte mu! Přece žádný, kdo ve jménu mém vykoná zázrak, nemůže pak hned o mně mluvit špatně. Kdo není proti nám, je s námi.“

Je zbytečné namáhat se v tolika vnějších činnostech, když ti chybí láska. — Je to jako šít s jehlou bez niti.

Jaká škoda, kdybys nakonec dělal „svůj“ apoštolát a ne „jeho“ apoštolát!

Radostně ti žehnám, synu, pro víru ve tvé poslání apoštola, která tě vedla k tomu, že jsi napsal: „Není pochyb: budoucnost je jistá, možná nám navzdory. Ale je nezbytné, abychom byli jedno s hlavou — ,ut omnes unum sint' —, modlitbou a obětí.“

Ti, kdo ponechávají činnost druhým, ale zato se modlí a trpí, nebudou vynikat zde, ale jak bude jejich koruna zářit v království života! — Buď požehnán „apoštolát utrpení“!

Je pravda, že jsem nazval tvůj neokázalý apoštolát „tichým a účinným posláním“. — A nemám na tom co opravit.

Tvá pobožnost k prvním křesťanům mi připadá tak dobrá, že udělám všechno možné, abych ji podporoval, abys tak dělal — jako oni — každý den s větším nadšením ten účinný apoštolát diskrétnosti a důvěry.

Když uskutečňuješ svůj „apoštolát diskrétnosti a důvěry“, neříkej mi, že nevíš, co říci. — Protože — řeknu ti žalmem— „Dominus dabit verbum evangelizantibus virtute multa.“ — Pán klade do úst svých apoštolům slova plná účinnosti.

Slova pošeptaná v pravý čas do ucha tvého kolísavého přítele; užitečný rozhovor, který jsi dovedl příhodně vyvolat; odborná rada, která zlepší jeho práci na univerzitě; a diskrétní nediskrétnost, kterou mu otevíráš netušené horizonty horlivosti… Toto všechno je „apoštolát důvěry“.

„Apoštolát prostřeného stolu“: to je stará pohostinnost Patriarchů, s bratrskou přívětivostí Betánie. — Když ho děláme, zdá se nám, že vidíme Ježíše, jak předsedá, tak jako v domě Lazarově.

Je naléhavé znovu pokřesťanštit slavnosti a lidové zvyky. — Je naléhavé vyhnout se tomu, aby veřejná představení byla buď dětinská, nebo pohanská.

Pros Pána, aby byli lidé pracující v tomto naléhavém díle, které můžeme nazvat „apoštolátem zábavy“.

Velice jsi chválil „apoštolát dopisování“. — Píšeš: „Nevím, jak počmárat papír a přitom říct věci, které by mohly být užitečné pro adresáta. Když začínám, říkám svému andělu strážnému, že píšu proto, aby to něčemu posloužilo. A i kdybych neříkal víc než jen hlouposti, nikdo nemůže upřít mně ani jemu tu chvíli, kterou jsem prosil za to, o čem vím, že adresát mého dopisu potřebuje nejvíce.“

„Dopis přišel ve dnech, které byly smutné, bez nijakého důvodu, a jeho četba mě mimořádně povzbudila, cítil jsem, jak ostatní pracují.“ — A další: „Pomáhají mi vaše dopisy a zprávy o mých bratřích, jako šťastný sen v realitě, kterou prožíváme…“ — A další: „Jaká radost dostávat tyto dopisy a vědět, že jsem přítelem takovýchto přátel!“ — A další a tisíc dalších: „Dostal jsem dopis od X a zastyděl jsem se nad chabostí svého ducha v porovnání s jejich.“

Není pravda, že je „apoštolát dopisování“ účinný?

„Venite post me, et faciam vos fieri piscatores hominum.“ — Pojďte za mnou, a udělám z vás rybáře lidí. Ne bez skrytého významu používá Pán těchto slov: lidi — tak jako ryby — je třeba chytat za hlavu.

Jakou evangelijní hloubku má „apoštolát inteligence“!

Je v lidské povaze nevážit si toho, co málo stojí. — To je důvod, proč jsem ti doporučil „apoštolát nedávání“.

Nikdy nepřestávej požadovat, co je spravedlivé a rozumné za vykonávání tvé profese, pokud je tvá profese nástrojem tvého apoštolátu.

„Nemám právo vodit s sebou věřící ženu, jako to dělají také ostatní apoštolové a bratři Páně i Petr?“

To říká svatý Pavel v prvním listě Korinťanům. — Není možné opovrhovat spoluprací ženy v apoštolátu.

V osmé kapitole svatého Lukáše čteme: „Potom chodil od města k městu, od vesnice k vesnici a kázal a hlásal radostnou zvěst o Božím království. Bylo s ním Dvanáct apoštolů a některé ženy, které byly uzdraveny od zlých duchů a nemocí: Marie, zvaná Magdalská, z které vyšlo sedm zlých duchů, dále Jana, manželka Herodova správce Chuzy, Zuzana a mnoho jiných, které se o ně staraly ze svého majetku.“

Opisuji tato slova. A prosím Boha, aby čte-li toto nějaká žena, se naplnila svatou závistí, plnou účinnosti.

Žena je silnější než muž a věrnější v hodině bolesti. — Marie Magdalská a Marie Kleofášova a Salome!

Se skupinou statečných žen, jako byly tyto, těsně spojených s Pannou Bolestnou, jaké dílo s dušemi by se na světě vykonalo!