Boží volání
Proč se neodevzdáš Bohu jednou provždy…, opravdu…, teď!?
Vidíš-li jasně svou cestu, následuj ji. — Proč neodvrhneš zbabělost, která tě zadržuje?
„Jděte a hlásejte evangelium… já jsem s vámi…“ — To řekl Ježíš… a řekl to tobě.
Vlastenecké nadšení — chvályhodné — vede mnoho lidí k tomu, aby ze svého života učinili „službu“, „vojenskou službu“. — Nezapomínej, že také Kristus má svá „vojska“ a lidi vyvolené pro svou „službu“.
„Et regni ejus non erit finis.“ — A jeho království bude bez konce!
Neraduješ se, že pracuješ pro takové království?
„Nesciebatis quia in his quae Patris mei sunt oportet me esse?“ — Nevěděli jste, že já musím být v tom, co je mého Otce?
Odpověď dospívajícího Ježíše. A odpověď matce, té Matce, která ho hledala tři dny v domnění, že se ztratil. — Odpověď, která má dodatek v oněch Kristových slovech, která zaznamenává svatý Matouš: „Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mě hoden.“
Je to od tebe příliš prostoduché posuzovat hodnotu apoštolských podniků tím, co je vidět. — S tímto měřítkem bys musel dát přednost hromadě uhlí před hrstí diamantů.
Teď, když ses mu odevzdal, popros ho o nový život, o „dvojitou pečeť“: aby se utvrdila pravost tvého poslání muže Božího.
Toto — tvůj ideál, tvé povolání — je… bláznovství. — A ti ostatní — tví přátelé, tví bratři — jsou blázni…
Neslyšel jsi někdy tento výkřik v hloubi své duše? — Odpověz rozhodně, že děkuješ Bohu za tu čest patřit do tohoto „blázince“.
Píšeš mi: „Zdá se, že ta veliká touha, kterou všichni máme, aby ,toto' šlapalo a šířilo se, se promění v netrpělivost. Kdy se to rozběhne, kdy se to prolomí…, kdy uvidíme, že svět je náš?“
A dodáváš: „Ta touha nebude marná, když ji přeměníme v ,naléhání', v obtěžování Pána: tak naložíme výborně se svým časem.“
Chápu, že trpíš, když uprostřed vynucené nečinnosti uvažuješ o práci, kterou je třeba udělat. — Tvé srdce by prorazilo hranice vesmíru a přitom se musí přizpůsobit… tak nepovšimnuté každodenní práci.
Ale na kdy pak necháváme to „fiat“?
Nepochybuj o tom: tvé povolání je největší milostí, kterou ti Bůh mohl udělit. — Děkuj mu za ně.
Jaká bolest při pohledu na tyto zástupy — z vyšších, nižších i středních vrstev — bez ideálu! — Působí dojmem, že nevědí, že mají duši: jsou… smečkou, hejnem…, stádem.
Ježíši: my, s pomocí tvé milosrdné lásky, přeměníme smečku ve vojsko…, hejno v armádu…, a ze stáda oddělíme očištěné, ty, kteří už nechtějí být nečistí.
Boží díla nejsou páky ani schůdky.
Pane, učiň z nás blázny, s oním nakažlivým bláznovstvím, které přitáhne mnohé k tvému apoštolátu.
„Nonne cor nostrum ardens erat in nobis, dum loqueretur in via?“ — Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil?
Jsi-li apoštolem, tato slova učedníků jdoucích do Emauz by měla spontánně vyjít z úst tvých kolegů v práci, když tě potkají na své životní cestě.
Jdi do apoštolátu dát všechno a nehledej nic pozemského.
Tím, že tě Pán chtěl za apoštola, ti připomněl, abys nikdy nezapomněl, že jsi „synem Božím“.
Každý z vás se musí snažit být apoštolem apoštolů.
Ty jsi solí, apoštolská duše. — „Bonum est sal.“ — Sůl je dobrá, čteme v Písmu svatém, „si autem sal evanuerit,“ — jestliže však sůl ztratí chuť…, k ničemu se už nehodí, ani do země, ani do hnoje; vyhodí se ven.
Ty jsi solí, apoštolská duše. — Jestliže však ztratíš chuť…
Můj synu: miluješ-li svůj apoštolát, buď ujištěn, že miluješ Boha.
V den, kdy opravdu „pocítíš“ svůj apoštolát, ti tento apoštolát bude sloužit jako štít, který otupí všechny nástrahy tvých nepřátel, pozemských i pekelných.
Pros neustále o vytrvalost pro sebe a pro své druhy v apoštolátu, protože náš protivník, ďábel, velmi dobře ví, že jste jeho velcí nepřátelé…, a jak ho těší jeden pád ve vašich řadách!
Tak jako se řeholníci snaží poznávat, jak žili ti první z jejich řádu nebo kongregace, aby se podle toho řídili, tak ty — křesťanský kavalíre — se snaž poznávat a napodobovat život Ježíšových učedníků, kteří se stýkali s Petrem, Pavlem a Janem a byli téměř svědky smrti a vzkříšení Mistra.
Ptáš se mě… a já ti odpovídám: tvá dokonalost spočívá v tom, že žiješ dokonale na místě, v zaměstnání a v postavení, které ti Bůh určil skrze představené.
Modlete se jeden za druhého. — Tento ochabuje?… A ten další?…
Pokračujte v modlitbě, aniž byste ztráceli pokoj. — Že odcházejí? Že se ztrácejí?… Pán zná váš počet od věčnosti!
Máš pravdu. — Z vrcholu — píšeš mi — není nikde vidět — a je to vzdálenost mnoha kilometrů —žádná rovina: za každou horou je další hora. A když se na nějakém místě krajina jakoby uhladí, pak, až se zvedne mlha, se z ní vynoří pohoří, které bylo skryté.
Tak to je, tak to musí být s obzorem tvého apoštolátu: je třeba jít do celého světa. Ale nejsou pro vás připraveny žádné cesty… Sami je musíte přes hory vyšlapat šlépějemi svých kroků.
Dokument vytištěný z https://escriva.org/cs/camino/bozi-volani/ (22.04.2024)