Povaha

Ať tvůj život není neplodný. — Buď užitečný. — Zanech za sebou stopu. — Vyzařuj plamenem své víry a lásky.

Svým apoštolským životem setři stopy bahna a špíny zanechané nečistými rozsévači nenávisti. — A zapal všechny cesty země ohněm Kristovým, který nosíš ve svém srdci.

Kéž by tvé způsoby a tvé rozhovory byly takové, aby všichni, kdo tě vidí nebo slyší, mohli říci: tento čte život Ježíše Krista.

Vážnost. — Přestaň se chovat jako malý kluk nebo jako hloupá školačka. — Ať tvé vystupování odráží klid a řád ve tvé duši.

Neříkej: „Takový jsem…, to je má povaha.“ Jsou to nedostatky tvé povahy: Buď muž — „esto vir“.

Zvykni si říkat „ne“.

Otoč se zády k hanebníkovi, když ti našeptává: nač si komplikovat život?

Neměj maloměšťáckého ducha. — Rozšiřuj své srdce, až se stane všeobjímajícím, „katolickým“.

Nepoletuj jako slepice, když se můžeš vznést jako orel.

Klid. — Proč se zlobíš, když tím urážíš Boha, obtěžuješ bližního a sám sobě škodíš… a stejně se nakonec musíš uklidnit?

To, co jsi řekl, řekni jinak, beze zloby, a tvá slova získají na síle a především nebudeš urážet Boha.

Nikdy nekárej, dokud jsi rozhorlený chybou, která se stala. — Počkej do druhého dne, nebo i déle. — A pak, klidně a s očištěným úmyslem, neváhej pokárat. — Více dosáhneš jedním laskavým slovem než tříhodinovou hádkou. — Ovládej svou povahu.

Vůle. — Síla. — Příklad. — Co je třeba udělat, to se udělá… Bez váhání… Bez dalších ohledů…

Bez toho by Cisneros nebyl Cisnerem; ani Terezie de Ahumada svatou Terezií…; ani Ignác z Loyoly svatým Ignácem…

Bůh a odvaha! — „Regnare Christum volumus!“

Vzrůstej před překážkami. — Pánova milost ti chybět nebude: „Inter medium montium pertransibunt aquae!“ — projdeš přes hory!

Co záleží na tom, že musíš na chvíli omezit svou činnost, když potom, jako stlačené péro, dospěješ neporovnatelně dál, než jsi kdy snil?

Zbav se těch neužitečných myšlenek, které tě přinejmenším připravují o čas.

Neztrácej svůj čas ani svou sílu, které náleží Bohu, házením kamenů po psech, kteří na tebe štěkají na cestě. Pohrdej jimi.

Neodkládej svou práci na zítra.

Ty a tuctový? Ty… jeden z davu!? Narodil ses přece, abys byl vůdcem! Mezi námi není místo pro vlažné. Pokoř se a Kristus tě opět zapálí ohněm lásky.

Nepodlehni této nemoci povahy, jejímiž příznaky jsou nedostatek stálosti ve všem, lehkomyslnost v činech a v řeči, nerozvážnost…: jedním slovem povrchnost.

A tato povrchnost — nezapomeň na to —, kvůli níž jsou tvé každodenní plány tak prázdné („tak plné prázdnoty“), z tebe učiní, pokud nezareaguješ včas — ne zítra: dnes! —, mrtvého a neužitečného paňáca.

Umíněně se snažíš být světácký, povrchní, zbrklý, protože jsi zbabělec. Co jiného je to než zbabělost, nechtít čelit sám sobě?

Vůle. Velmi důležitý rys. Nepohrdej maličkostmi, neboť neustálým odříkáním v těchto věcech — které nejsou nikdy bezvýznamnostmi nebo nicotnostmi — s Boží milostí posílíš a zmužníš svou vůli, aby ses na prvním místě stal pánem sebe sama. A pak vedoucím, hlavou, vůdcem!…, abys ukládal povinnosti, abys podněcoval a táhnul druhé svým příkladem, svým slovem, svými znalostmi a svým vlivem.

Tvá povaha naráží na povahu toho nebo onoho… Je to nevyhnutelné: nejsi zlatou mincí, která se líbí každému.

Kromě toho, jak bys bez těchto srážek, které přicházejí při jednání s bližními, mohl obrousit rohy a hrany — nedokonalosti a nedostatky — své povahy, abys získal správnou, vyleštěnou a jemnou formu lásky, dokonalosti?

Kdyby tvá povaha a povaha těch, kdo s tebou žijí, byly přeslazené a měkoučké jako dortíčky, neposvětil by ses.

Výmluvy. — Nebudou ti nikdy chybět, abys přestal plnit svoje povinnosti. Jaká hojnost zdůvodněných nesmyslů!

Nezastavuj se, abys o nich uvažoval. — Odmítej je a plň svou povinnost.

Buď pevný. — Buď mužný. — Buď muž. — A pak… buď andělem.

Že… nemůžeš dělat více!? — Nebude to spíš tak, že… nemůžeš dělat méně?

Máš ambice:… vědět…, vést…, být odvážný.

Dobře. Dobře. — Ale… pro Krista, z lásky.

Nehádejte se. — Z hádky obvykle světlo nevzejde, protože vášeň je zadusí.

Manželství je posvátnou svátostí. — Až přijde čas, abys ji přijal, ať ti tvůj duchovní rádce nebo tvůj zpovědník doporučí nějakou užitečnou knihu. — A budeš lépe připraven nést důstojně břímě domácnosti.

Směješ se, protože ti říkám, že máš „povolání k manželství“? — Ano, máš ho: povolání.

Svěř se pod ochranu svatého Rafaela, aby tě vedl v čistotě až do konce cesty, tak jako Tobiáše.

Manželství je pro pěchotu a ne pro Kristovy velitele. — Takže zatímco jíst je potřebou pro každého jedince, plození je potřebou pouze pro rod a jedinci se ho mohou zdržet.

Touha po dětech?… Zanecháme za sebou děti, mnoho dětí a nesmazatelnou stopu světla, jestliže obětujeme sobeckost těla.

Relativní a ubohé štěstí sobce, který se uzavírá do své věže ze slonové kosti, do své ulity…, takového štěstí není těžké na tomto světě dosáhnout. — Ale štěstí sobce není trvalé.

Ztratíš pro tuto karikaturu nebe štěstí Slávy, která nebude mít konce?

Jsi vypočítavý. — Neříkej mi, že jsi mladý. Mládí dává vše, co může: dává samo sebe, bezvýhradně.

Sobec. — Ty, vždycky jen „to tvoje“. — Zdá se, že nejsi schopen cítit bratrství v Kristu: nevidíš v ostatních bratry, ale stupínky k dosažení svého cíle.

Předvídám tvé naprosté fiasko. — A až budeš na dně, budeš chtít, aby s tebou druzí jednali s láskou, kterou teď nechceš prokazovat.

Nikdy nebudeš vůdcem, jestliže v lidech vidíš jen schůdky pro svůj vzestup. — Staneš se jím, pokud budeš toužit po spáse všech duší.

Nemůžeš žít zády k lidem: je třeba, abys toužil učinit je šťastnými.

Nikdy nechceš jít až do důsledků pravdy. — Někdy kvůli korektnosti. Jindy — častěji — aby sis ušetřil nepříjemnost. Někdy abys ji ušetřil druhým. A vždycky ze zbabělosti.

Takto, s tímto strachem jít do hloubky, nebudeš nikdy mužem správného úsudku.

Neboj se pravdy, ani kdyby tě měla stát život.

Nelíbí se mi tolik eufemismů: zbabělost nazýváte opatrností. — A vaše „opatrnost“ je pro nepřátele Boha, kteří mají hlavu úplně prázdnou, příležitostí k tomu, aby vypadali učeně a získali posty, které by nikdy neměli zastávat.

Tyto špatné poměry nejsou nenapravitelné. — Je však bezcharakterní ponechávat to jako beznadějnou situaci bez možnosti nápravy.

Nevyhýbej se povinnostem. — Plň je svědomitě, i když je druzí zanedbávají.

Máš, jak se říká, „mnoho řečí“. — Ale ani se vším svým žvaněním nedosáhneš toho, abych ospravedlnil něco — o čem říkáš, že to je skutek prozřetelnosti! —, co je neospravedlnitelné.

Má to být pravda — nevěřím, nevěřím —, že na světě nejsou lidé, ale břicha?

„Modlete se, abych se nikdy nespokojil s tím, co je snadné.“ — Už jsem se za to pomodlil. Teď je na tobě, abys toto krásné předsevzetí naplnil.

Víra, radost, optimismus. — Ale ne pošetilost zavírat oči před skutečností.

Jaký to úžasný styl žít prázdné hlouposti! A ten způsob stát se někým ve světě — stoupat, stoupat jako balón — díky prázdnotě v hlavě i v srdci!

Proč ty výkyvy povahy? Kdy zaměříš svou vůli na něco určitého? — Zanech pošetilého kladení základních kamenů a polož ten poslední alespoň v jednom ze svých projektů.

Nebuď tak… nedůtklivý. — Nejmenší maličkost se tě dotkne. — Člověk musí vážit každé slovo, i když s tebou mluví o té nejbezvýznamnější maličkosti.

Nerozčiluj se, když ti řeknu, že jsi… nesnesitelný. — Pokud se nenapravíš, nikdy nebudeš užitečný.

Zdvořile se omluv, tak jak to vyžaduje křesťanská láska a dobré způsoby. — A pak znovu vpřed!, se svatou bezostyšností, bez zastávky až do konce, až dostojíš své povinnosti.

Proč ti vadí ony pomýlené pomluvy, které o tobě lidé říkají? — Horší by bylo, kdyby tě opustil Bůh. — Vytrvej v dobrém a pokrč rameny.

Nemyslíš, že rovnost, tak jak jí lidé rozumějí, je totožná s nespravedlností?

Tato důraznost a póza se k tobě nehodí: je vidět, že jsou strojené. — Pokus se bez nich obejít alespoň před Bohem, před svým duchovním rádcem a před svými bratry: a pak bude mezi nimi a tebou o jednu překážku méně.

Tvůj charakter není dost pevný: jaká potřeba do všeho se míchat! — Snažíš se být solí každého pokrmu… A přitom — nezlob se, když ti to řeknu jasně — máš málo schopností být solí: neumíš se rozpustit a zůstat nepovšimnutý, tak jako sůl.

Chybí ti obětavost. A jsi až příliš zvědavý a rád se předvádíš.

Mlč. — Nebuď dětinský, nebuď karikaturou dítěte, donašečem, pomlouvačem, práskačem. — Svými povídačkami a klepy jsi ochladil lásku: udělal jsi tu nejhorší věc, a… jestliže snad ten tvůj zlý jazyk otřásl vytrvalostí ostatních, pak tvá vlastní vytrvalost už není milostí Boží, ale zrádným nástrojem nepřítele.

Jsi zvědavý, až moc se vyptáváš, do všeho strkáš nos a neustále slídíš: nestydíš se, že jsi, dokonce i ve svých chybách, tak málo mužný? — Buď muž: a místo, abys vyzvídal o životě druhých, snaž se poznávat sebe sama.

Tvá mužnost, přímá a prostá, je tížena intrikami a klepy, jejichž jsi terčem, které nemají logiku a do kterých ses nikdy nechtěl zaplést. — Snášej pokoření, které ti tyto řeči působí, a ať tě tato zkouška naučí být diskrétnějším.

Proč když soudíš druhé, vkládáš do své kritiky hořkost svých vlastních neúspěchů?

Tohoto kritického ducha — připouštím, že nejde o pomlouvačnost — nesmíš uplatňovat ani ve vašem apoštolátu, ani vůči svým bratřím. — Tento kritický duch je pro vaše nadpřirozené podnikání — odpustíš mi, že ti to říkám? — velkou překážkou, protože zatímco posuzuješ práci druhých, aniž bys měl proč ji posuzovat — s nejlepšími úmysly: připouštím —, neděláš nic kladného a příkladem své pasivity kazíš práci všech.

„Takže — ptáš se ustaraně — co s tímto kritickým duchem, který je jakoby podstatou mé povahy…?“

Podívej — uklidním tě —, vezmi pero a papír: vypiš jasně a s důvěrou — ale stručně! — věci, které tě trápí, odevzdej tento seznam svému nadřízenému a už na to nemysli. — A on, který je vedoucím — má milost stavu — list založí…, anebo ho vyhodí do koše. — A pro tebe, jelikož tvůj kritický duch není pomlouvačností a máš nejlepší úmysly, to vyjde nastejno.

Vyhýbat se těžkostem? — Tato slova — vyhýbat se těžkostem — se nacházejí pouze ve slovníku těch, kterým se nechce bojovat — lenochů, vychytralců nebo zbabělců —, protože se už předem považují za poražené.

Člověče: buď trochu méně naivní (ačkoli jsi velmi malým dítětem, opravdu jím před Bohem jsi) a nevystavuj své bratry posměchu cizích.