Boží vůle

To je klíč ke dvěřím do království nebeského: „Qui facit voluntatem Patris mei qui in coelis est, ipse intrabit in regnum coelorum.“ — Ten, kdo plní vůli mého nebeského Otce…, ten vejde!

Mnoho velkých věcí záleží na tom, jestli se ty i já chováme tak, jak si to Bůh přeje — nezapomínej na to.

Jsme kameny, bloky, které se pohybují, cítí a mají naprosto svobodnou vůli.

Sám Bůh je tím kameníkem, který otesává rohy, upravuje a přeměňuje nás podle svého přání údery kladiva a dláta.

Nesnažme se uhýbat, unikat jeho vůli, protože jeho úderům tak jako tak uniknout nemůžeme. — Trpěli bychom více a neužitečně a místo otesaných kamenů připravených ke stavbě by se z nás stala beztvará hromada štěrku, po které by lidé šlapali s opovržením.

Rezignace?… Podřízení se?… Chtít vůli Boží!

Oddané přijetí Boží vůle nutně přináší radost a pokoj: štěstí na kříži. — Tehdy je vidět, že jho Kristovo netlačí a jeho břemeno netíží.

Pokoj, pokoj!, říkáš mi. — Pokoj… lidem dobré vůle.

Úvaha, která přináší pokoj a kterou Duch svatý vnuká těm, kdo milují Boží vůli: „Dominus regit me, et nihil mihi deerit.“ — Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám.

Co může znepokojit duši, která upřímně opakuje tato slova?

Svobodný muži, podvol se dobrovolně službě tak, aby o tobě Ježíš nemusel říci to, co řekl svaté Terezii o ostatních: „Terezie, já jsem chtěl… Ale lidé nechtěli.“

Úkon ztotožnění se s Boží vůlí:

Chceš to, Pane?… I já to chci!

Neváhej. Nech, ať z tvého srdce vystoupá k ústům: „Fiat!“ — Ať se stane!… —, které bude korunováním tvé oběti.

Čím blíže je apoštol k Bohu, tím více se cítí všeobjímající: jeho srdce se zvětší tak, že se do něj vejdou všichni a všechno v přání položit celý vesmír k nohám Ježíšovým.

Spíše chci tvou vůli, můj Bože, než neplně ji — jestliže by byl takový nesmysl možný —nebeskou slávu.

Odevzdanost do vůle Boží je tajemstvím štěstí na zemi. — Řekni tedy: „Meus cibus est, ut faciam voluntatem ejus.“ — Mým pokrmem je plnit jeho vůli.

Tato odevzdanost je přesně tou podmínkou, kterou postrádáš, abys v budoucnu neztratil pokoj.

„Gaudium cum pace“ — radost a pokoj — je jistý a lahodný plod odevzdanosti.

Svatá lhostejnost neznamená mít vyprahlé srdce…, jako ani Ježíš ho neměl.

Nejsi méně šťastný, když máš nedostatek, než kdybys měl nadbytek.

Bůh pozdvihuje ty, kdo plní jeho vůli, právě v tom, v čem je pokořil.

Ptej se sám sebe mnohokrát denně: dělám právě teď to, co mám dělat?

Ježíši, cokoli ty „chceš“…, to miluji.

Stupně: rezignovat před vůlí Boží, přizpůsobit se vůli Boží, chtít vůli Boží, milovat vůli Boží.

Pane, je-li to tvá vůle, učiň z mého ubohého těla ukřižovaného Krista.

Neupadni do začarovaného kruhu: myslíš si: až se toto vyřeší tak či onak, budu ke svému Bohu velmi velkorysý.

Nebude spíš Ježíš čekat, že budeš velkorysý bez výhrad, aby všechno vyřešil daleko lépe, než si představuješ?

Pevné rozhodnutí, logický důsledek: v každé chvíli každého dne budu velkoryse plnit vůli Boží.

Tvoje vlastní vůle, tvůj vlastní úsudek: to je to, co tě zneklidňuje.

Je to otázka několika vteřin… Než cokoliv začneš, uvažuj: Co ode mě Bůh žádá právě v této záležitosti?

A s Boží milostí to udělej!

Odkazy na Písmo svaté
Odkazy na Písmo svaté
Odkazy na Písmo svaté
Odkazy na Písmo svaté
Odkazy na Písmo svaté
Odkazy na Písmo svaté
Kapitola v jiném jazyce