Formace

Jak srdečně ses zasmál, když jsem ti poradil, abys svá mladá léta svěřil pod ochranu svatého Rafaela!: aby tě dovedl, jako mladého Tobiáše, ke svatému manželství s hodnou, hezkou a bohatou dívkou — řekl jsem ti žertem.

Ale jak jsi pak zůstal zamyšlený, když jsem ti dal tuto další radu, aby ses svěřil také pod ochranu mladého apoštola Jana: to kdyby od tebe Pán žádal víc.

Pro tebe, který si vnitřně stěžuješ, že s tebou zacházejí tvrdě a že pociťuješ kontrast mezi touto tvrdostí a jednáním ze strany své pokrevní rodiny, opisuji tyto řádky z dopisu jednoho lékaře, vojáka: „K nemocnému lze přistupovat dvěma způsoby: buď zaujmout postoj poctivého profesionála, chladný a vypočítavý, ale objektivní a pro pacienta užitečný, anebo sentimentální uplakanost rodiny. — Co by se stalo, kdyby v rozhodujícím okamžiku bitvy, když ranění přibývají proudem a hromadí se na ošetřovně, protože odsun neprobíhá dost rychle, u každých nosítek stála jedna rodina? To raději hned přejít k nepříteli.“

Nepotřebuji zázraky: ty z Písma svatého mi bohatě stačí. — Zato ale potřebuji, abys plnil svou povinnost a odpovídal na milost.

Rozčarovaný. — Přicházíš skleslý. Lidé ti právě udělili jednu lekci! — Když se domnívali, že jejich pomoc nebudeš potřebovat, nabídky se jenom hrnuly. Ale vyhlídka, že by ti měli pomoci finančně — několika mizernými pesetami —, proměnila jejich přátelství v lhostejnost.

— Důvěřuj pouze Bohu a těm, kteří jsou s tebou spojeni skrze něho.

Ach! Kdyby ses jen rozhodl, že budeš sloužit Bohu „opravdově“, se stejným úsilím, se kterým sloužíš své ctižádosti, své marnivosti, své smyslnosti!…

Pociťuješ-li nutkání být vedoucím, tvojí touhou bude: být poslední mezi svými bratry a první mezi ostatními.

Podívejme se: proč se cítíš uražený, když se ten nebo onen svěřuje raději někomu jinému, koho zná déle nebo se kterým pociťuje větší spřízněnost kvůli sympatii, profesi nebo povaze?

— Mezi svými se nicméně pečlivě vyhýbej i pouhému zdání partikulárního přátelství.

I ta nejjemnější a nejvybranější lahůdka, je-li požírána prasetem (tak se přece nazývá, bez omluvy), se v nejlepším případě stane vepřovým!

Buďme anděly, abychom myšlenky, které vstřebáváme, zušlechťovali. — Přinejmenším buďme muži: abychom proměňovali pokrmy alespoň v silné a ušlechtilé svaly anebo ve výkonný mozek… schopný chápat Boha a klanět se mu.

Ale… nebuďme bestiemi, jako tolik a tolik lidí!

Nudíš se? — Ovšem. Protože tvé smysly jsou probuzené a tvá duše uspaná.

Láska Ježíše Krista tě povede k mnoha ústupkům…, velice ušlechtilým. — A zároveň tě láska Ježíše Krista povede k mnoha neústupnostem…, také velice ušlechtilým.

Nejsi-li špatný a přitom tak vypadáš, pak jsi hloupý. — A tato hloupost — předmět pohoršení — je horší než být špatný.

Když se lidé se špatnou profesionální pověstí staví do čela při vnějších projevech zbožnosti, jistě máte chuť zašeptat jim do ucha: Prosím vás, nemohli byste být poněkud méně katoličtí?

Zastáváš-li úřední místo, máš také určitá práva, která z toho plynou, a zároveň příslušné povinnosti.

— Vzdaluješ se ze své cesty apoštola, jestliže kvůli nějaké apoštolské činnosti, nebo pod její záminkou, neplníš povinnosti svého úřadu. Protože tak ztratíš profesionální prestiž, která je právě tvou „udicí rybáře lidí“.

Líbí se mi tvoje apoštolské heslo: „Pracovat bez oddechu.“

Nač ten spěch? — Neříkej mi, že je to činnost: je to zbrklost.

Rozptýlení. — Necháváš své smysly a schopnosti pít z kdejaké kaluže. — A pak pociťuješ následky: roztěkanost, rozptýlenou pozornost, uspanou vůli a probuzenou žádostivost.

— Podřiď se znovu důsledně nějakému plánu, který ti pomůže žít křesťanský život. Jinak nikdy nic užitečného nevykonáš.

„Prostředí má takový vliv!“ řekl jsi mi. — A musel jsem odpovědět: Bezpochyby. Proto musí být vaše formace taková, že budete přirozeně nosit své vlastní prostředí, abyste udávali „svůj tón“ ve společnosti, ve které žijete.

— A pak, když si osvojíš tohoto ducha, jsem si jist, že mi řekneš s údivem prvních učedníků nad prvními zázraky, které konali v Kristově jménu: „Máme na prostředí takový vliv!“

A jak získám „naši formaci“ a jak zachovám „našeho ducha“? — Plněním konkrétních norem, které ti navrhl, vysvětlil a naučil tě milovat tvůj duchovní rádce: plň je a budeš apoštolem.

Nebuď pesimistou. — Nevíš, že vše, co se děje nebo co se může stát, přispívá k dobrému?

— Tvůj optimismus bude nutným důsledkem tvé víry.

Přirozenost. — Ať váš život křesťanských mužů, křesťanských žen — vaše sůl a vaše světlo — probíhá spontánně, bez podivností, bez hloupostí: žijte neustále našeho ducha prostoty.

Ptáš se mě: „A nebude má přirozenost při střetu se zpohanštělým nebo pohanským prostředím vypadat strojeně?“

— Odpovídám ti: Tvůj život bezpochyby bude narážet na ten jejich: a tento střet, způsobený tím, že svou víru budeš projevovat skutky, to je právě ta přirozenost, kterou od tebe žádám.

Nestarej se, když lidé říkají, že máš držíš pevně s těmi svými. Co chtějí? Nástroj tak křehký, že se rozpadne na kousky, jakmile se uchopí?

Když jsem ti daroval onu knihu o životě Krista, napsal jsem věnování: „Ať hledáš Krista, ať nalezneš Krista, ať miluješ Krista.“

— Jsou to tři naprosto jasné etapy. Pokusil ses žít alespoň tu první?

Když tě vidí ochabovat… a přitom jsi vedoucí, pak není divu, že jejich poslušnost upadá.

Zmatenost. — Dozvěděl jsem se, že kolísala správnost tvého úsudku. A tak, abys mi porozuměl, napsal jsem ti: ďábel má velmi škaredý obličej, a protože je tak chytrý, nepostaví se tak, abychom spatřili jeho rohy. Nikdy neútočí zpříma.

— Proto jak často přichází přestrojený v ušlechtilost, ba dokonce v duchovnost!

Pán říká: „Nové přikázání vám dávám: Milujte se navzájem. Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci.“

— A svatý Pavel: „Jeden druhého břemena neste, a tak naplníte Kristův zákon.“

— Nemám co dodat.

Nezapomínej, synu, že zde na zemi je pro tebe pouze jediné zlo, jehož se musíš bát a s Boží milostí vyvarovat: hřích.