Josemaría Escrivá Obras
208

Požehnaná budiž bolest. — Milovaná budiž bolest. — Posvěcená budiž bolest... Oslavená budiž bolest!


209

Apoštol nám vytyčuje úplný program, jak užitečně obsáhnout předmět bolesti: ”spe gaudentes“ — v naději se radujte, ”in tribulatione patientes“ — v soužení buďte trpěliví, ”orationi instantes“ — v modlitbě vytrvalí.


210

Odčiňování: to je cesta vedoucí k Životu.


211

Pokáním pohřbi své nedbalosti, urážky a hříchy do hluboké jámy, kterou vykope tvá pokora. — Tak jako zahradník zakopává shnilé ovoce, suché větve a spadlé listy pod strom, který je zplodil. — A to, co bylo neplodné, vlastně přímo škodlivé, účinně přispívá k nové plodnosti.

Z pádů se nauč čerpat sílu: ze smrti život.


212

Ten Kristus, kterého vidíš, není Ježíš. — Je to nanejvýš jeho ubohý obraz, který může vytvořit tvůj zakalený zrak... — Očisti se. Vyjasni svůj pohled pokorou a pokáním. Pak... ti nebude chybět čisté světlo lásky. A budeš mít dokonalý zrak. Tvůj obraz bude opravdu ten jeho: bude to on!


213

Ježíš trpí, aby naplnil vůli Otce... A ty, který chceš také vykonávat přesvatou Boží vůli, následuje Mistra, můžeš si naříkat, že tvým společníkem na cestě je utrpení?


214

Řekni svému tělu: raději tě mám za otroka, než abych byl otrokem tvým.


215

Jak se lidé bojí odčiňování! Kdyby to, co dělají, aby se líbili světu, dělali s napraveným úmyslem, pro Boha..., jak svatí by někteří a některé byli!


216

Pláčeš? — Nestyď se za to. Plač: ano, i muži pláčou, když jsou, jako ty, o samotě a před Bohem. — Každou noc, praví David, slzami své lože skrápím.

Těmito palčivými a mužnými slzami můžeš očistit svou minulost a pozvednout na nadpřirozenou rovinu svůj současný život.


217

Chci, abys byl na zemi šťastný. — A šťastný nebudeš, neztratíš-li ten strach z bolesti. Protože dokud ”putujeme“, právě v bolesti spočívá naše štěstí.


218

Jak krásné je ztratit život pro Život!


219

Když víš, že tyto bolesti — tělesné nebo duševní — znamenají očišťování a zásluhy, žehnej jim!


220

Nezanechává ti nahořklou příchuť v ústech ono přání dobrého zdraví — ”Bůh vám dej zdraví, bratře!“ —, jímž někteří žebráci děkují nebo prosí o almužnu?


221

Jsme-li velkorysí v dobrovolném odčiňování, Ježíš nás naplní milostí, abychom milovali ta odčiňování, které nám pošle on.


222

Ať tvá vůle vyžaduje prostřednictvím odčiňování na smyslech to, co jí ostatní mocnosti odpírají v modlitbě.


223

Jak malou cenu má pokání bez neustálého umrtvování!


224

Bojíš se pokání?... Toho pokání, které ti pomůže získat život věčný. — Nevidíš snad, jak se lidé podrobují tisícům útrap krvavé chirurgické operace, aby zachovali svůj ubohý nynější život?


225

Tvým největším nepřítelem jsi ty sám.


226

Jednej se svým tělem laskavě, ale ne laskavěji, než bys jednal se zrádným nepřítelem.


227

Když víš, že tvé tělo je tvým nepřítelem a nepřítelem Boží slávy, protože je nepřítelem tvého posvěcení, proč s ním jednáš tak změkčile?


228

”Hezké odpoledne,“ — řekli nám, jak je to zvykem — a jedna duše velmi blízká Bohu k tomu poznamenala: Jak ubohá přání!


229

S tebou, Ježíši, jak slastné je utrpení a jak zářivá je temnota!


230

Trpíš! — Pohleď: Jeho Srdce není menší než to naše. — Trpíš? Tak to má být.


231

Přísný půst je pokání Bohu velmi milé. — Ale časem jsme trochu polevili. Je vhodné, aby ses se svolením svého duchovního rádce postil často.


232

Motivy k pokání? Odčiňování, zadostiučinění, prosby, díkuvzdání: prostředek k postupování vpřed...: za sebe, za mě, za ostatní, za svou rodinu, za svou zemi, za církev... A tisíc dalších motivů.


233

Nečiň více pokání, než kolik ti dovolí tvůj duchovní rádce.


234

Jak povznášíme bolest, stavíme-li ji na správné místo v ekonomii spásy: jako zadostiučinění.


Předchozí Další