Josemaría Escrivá Obras
929

Kříž na tvých prsou?... Dobře. Ale... Kříž na tvých ramenech, kříž ve tvém těle, kříž ve tvé mysli. — Tak budeš žít pro Krista, s Kristem a v Kristu: jenom tak budeš apoštolem.


930

Apoštolská duše: v první řadě ty. — Pán říká skrze svatého Matouše: ”Mnoho z nich mi řekne v ten den: ,Pane, Pane, copak jsme v tvém jménu neprorokovali? A nevyháněli jsme tvým jménem zlé duchy? A nedělali jsme tvým jménem mnoho divů?' Ale tehdy jim prohlásím: Nikdy jsem vás neznal. Pryč ode mě, kdo děláte nepravosti!“

Aby se snad nestalo — říká svatý Pavel —, že bych kázal druhým, a sám byl přitom zavržen.


931

Svatý Ignác nám se svým vojenským přístupem představuje satana, jak svolává nespočet ďáblů a rozděluje je po státech, krajích, městech a vesnicích poté, co jim dal ”kázání“, ve kterém jim připomínal, aby lidem nasadili okovy a řetězy tak, aby ani jediný člověk nezůstal nesvázaný...

Řekl jsi mi, že chceš být vůdcem: ale... k čemu je vůdce v okovech?


932

Pohleď: apoštolové, se všemi svými patrnými a nespornými ubohostmi, byli upřímní, prostí..., průhlední.

Také ty máš patrné a nesporné ubohosti. — Kéž ti nechybí prostota.


933

Vypráví se o duši, která když říkala Pánu v modlitbě: ”Ježíši, miluji tě,“ uslyšela tuto odpověď z nebe: ”Láska znamená činy, ne sladká slova.“

Uvažuj, jestli si také ty nezasloužíš toto laskavé pokárání.


934

Horlivost je božské bláznovství apoštola, které ti přeji a které má tyto příznaky: hlad po stýkání se s Mistrem; neustálá starost o duše; vytrvalost, kterou nic neotřese.


935

Neusínej na vavřínech. — Pokud je, lidsky řečeno, tento postoj nepohodlný a málo udatný, co se stane, když vavříny — jako nyní — nebudou tvoje, ale Boží?


936

Do apoštolátu se jdeš podřídit, ponížit se: ne vnucovat své osobní mínění.


937

Nikdy nebuďte muži a ženami dlouhého činu a krátké modlitby.


938

Snaž se žít tak, aby ses dovedl dobrovolně vzdávat pohodlí a blahobytu, který bys nerad viděl v životě jiného Božího muže.

Uvaž, že jsi pšeničné zrno, o kterém se mluví v evangeliu. — Pokud nepadneš do země a neodumřeš, nebude užitek.


939

Buďte muži a ženami ze světa, ale nebuďte muži a ženami světáckými.


940

Nezapomínej, že jednota je znamením života: rozdělení znamená hnilobu, jasný znak mrtvoly.


941

Poslouchat..., jistá cesta. — Slepě poslouchat nadřízeného..., cesta svatosti. — Poslouchat v apoštolátu..., jediná cesta: protože v nějakém díle Božím musí být takový duch, že se buď poslouchá, nebo se odejde.


942

Měj na paměti, můj synu, že nejsi pouze duší, která se spojila s jinými dušemi proto, aby vykonala nějakou dobrou věc.

To je hodně..., ale je to málo. — Jsi apoštolem, který plní naléhavý rozkaz Krista.


943

Ať ti, kdo se s tebou stýkají, nemohou zvolat to, co ne bez důvodu zvolal jeden člověk: ”Mám těch slušňáků až po krk!“


944

Musíš nadchnout druhé láskou k Bohu a horlivostí po duších tak, aby i oni zapálili mnohé další a každý z těchto pak své kolegy v práci.

Kolik duchovních kalorií potřebuješ! — A jaká zodpovědnost, pokud se ochladíš!, a — nechci na to ani pomyslet — jaký hrozný zločin, pokud bys dal špatný příklad!


945

Je to špatné rozpoložení poslouchat slovo Boží s kritickým duchem.


946

Chcete-li se odevzdat Bohu ve světě, spíše než učení — ony nemusí být učené: stačí, když jsou diskrétní — musíte být duchovní, velmi spojení s Pánem prostřednictvím modlitby: musíte nosit neviditelný plášť, který zakryje jeden a každý z vašich smyslů a mocností: modlit se, modlit se a modlit se; odčiňovat, odčiňovat a odčiňovat.


947

Zarazilo tě, že jsem schvaloval nedostatek ”jednotvárnosti“ v apoštolátu, ve kterém pracuješ. A řekl jsem ti:

Jednota a různorodost. — Musíte být tak rozdílní, jako jsou různí svatí v nebi, protože každý z nich má své zvláštní osobní rysy. — A také musíte být tak podobní jeden druhému, jako svatí, kteří by nebyli svatými, kdyby se každý z nich nebyl ztotožnil s Kristem.


948

Ty, vyvolený synu Boží, pociťuj a žij bratrství, ale bez familiárností.


949

Usilovat o posty v apoštolských podnicích je marnost v tomto životě a nebezpečí pro život budoucí.

Jestli to Bůh chce, povolají tě. — A pak musíš přijmout. — Nezapomeň však, že na jakémkoliv místě se můžeš a musíš posvěcovat, protože na to jsi přišel.


950

Pracuješ-li pro Krista a zároveň si myslíš, že posty jsou něco víc než břemena, kolik hořkostí tě čeká!


951

Být hlavou apoštolského podniku znamená být ochotný snášet všechno ode všech s nekonečnou láskou.


952

V apoštolské práci se nemůže promíjet neposlušnost ani obojetnost. — Uvědom si, že prostota není neopatrnost ani indiskrétnost.


953

Máš povinnost prosit a obětovat se za osobu a úmysly toho, kdo je ”hlavou“ ve tvém apoštolském podniku. — Pokud jsi zdráhavý v plnění této povinnosti, domnívám se, že ti chybí nadšení pro tvoji cestu.


954

Buď obzvlášť uctivý ke svému nadřízenému, když se s tebou radí a ty mu musíš odporovat. — A nikdy mu neodporuj v přítomnosti jeho podřízených, i když se mýlí.


955

Ve svém apoštolském podniku se neobávej nepřátel zvenku, ať jsou sebemocnější. — Toto je ten hrozný nepřítel: tvůj nedostatek ”synovství“ a tvůj nedostatek ”bratrství“.


956

Dobře chápu, že tě baví, jak tebou opovrhují — i když ta opovržení přicházejí od mocných nepřátel —, dokud cítíš spojení se svým Bohem a se svými bratry v apoštolátu. — Opovržení? Co ti na tom záleží?


957

Často přirovnávám apoštolskou práci ke stroji: ozubená kola, písty, ventily, šrouby...

Nuže, láska — tvoje láska — to je mazivo.


958

Zanechej toho ”postoje domýšlivosti“, který od tvé duše odděluje duše, které se k tobě přibližují. — Naslouchej. A mluv s prostotou: jenom tak poroste tvá práce apoštola do šíře a do plodnosti.


959

Opovržení a pronásledování jsou blažená znamení Božího zalíbení, ale není krásnějšího důkazu a příznaku zalíbení než toto: zůstat nepovšimnutý.


Předchozí Další