Josemaría Escrivá Obras
902

Proč se neodevzdáš Bohu jednou provždy..., opravdu..., teď!?


903

Vidíš-li jasně svou cestu, následuj ji. — Proč neodvrhneš zbabělost, která tě zadržuje?


904

”Jděte a hlásejte evangelium... já jsem s vámi...“ — To řekl Ježíš... a řekl to tobě.


905

Vlastenecké nadšení — chvályhodné — vede mnoho lidí k tomu, aby ze svého života učinili ”službu“, ”vojenskou službu“. — Nezapomínej, že také Kristus má svá ”vojska“ a lidi vyvolené pro svou ”službu“.


906

”Et regni ejus non erit finis.“ — A jeho království bude bez konce!

Neraduješ se, že pracuješ pro takové království?


907

”Nesciebatis quia in his quae Patris mei sunt oportet me esse?“ — Nevěděli jste, že já musím být v tom, co je mého Otce?

Odpověď dospívajícího Ježíše. A odpověď matce, té Matce, která ho hledala tři dny v domnění, že se ztratil. — Odpověď, která má dodatek v oněch Kristových slovech, která zaznamenává svatý Matouš: ”Kdo miluje otce nebo matku víc nežli mne, není mě hoden.“


908

Je to od tebe příliš prostoduché posuzovat hodnotu apoštolských podniků tím, co je vidět. — S tímto měřítkem bys musel dát přednost hromadě uhlí před hrstí diamantů.


909

Teď, když ses mu odevzdal, popros ho o nový život, o ”dvojitou pečeť“: aby se utvrdila pravost tvého poslání muže Božího.


910

Toto — tvůj ideál, tvé povolání — je... bláznovství. — A ti ostatní — tví přátelé, tví bratři — jsou blázni...

Neslyšel jsi někdy tento výkřik v hloubi své duše? — Odpověz rozhodně, že děkuješ Bohu za tu čest patřit do tohoto ”blázince“.


911

Píšeš mi: ”Zdá se, že ta veliká touha, kterou všichni máme, aby ,toto' šlapalo a šířilo se, se promění v netrpělivost. Kdy se to rozběhne, kdy se to prolomí..., kdy uvidíme, že svět je náš?“

A dodáváš: ”Ta touha nebude marná, když ji přeměníme v ,naléhání', v obtěžování Pána: tak naložíme výborně se svým časem.“


912

Chápu, že trpíš, když uprostřed vynucené nečinnosti uvažuješ o práci, kterou je třeba udělat. — Tvé srdce by prorazilo hranice vesmíru a přitom se musí přizpůsobit... tak nepovšimnuté každodenní práci.

Ale na kdy pak necháváme to ”fiat“?


913

Nepochybuj o tom: tvé povolání je největší milostí, kterou ti Bůh mohl udělit. — Děkuj mu za ně.


914

Jaká bolest při pohledu na tyto zástupy — z vyšších, nižších i středních vrstev — bez ideálu! — Působí dojmem, že nevědí, že mají duši: jsou... smečkou, hejnem..., stádem.

Ježíši: my, s pomocí tvé milosrdné lásky, přeměníme smečku ve vojsko..., hejno v armádu..., a ze stáda oddělíme očištěné, ty, kteří už nechtějí být nečistí.


915

Boží díla nejsou páky ani schůdky.


916

Pane, učiň z nás blázny, s oním nakažlivým bláznovstvím, které přitáhne mnohé k tvému apoštolátu.


917

”Nonne cor nostrum ardens erat in nobis, dum loqueretur in via?“ — Což nám nehořelo srdce, když k nám na cestě mluvil?

Jsi-li apoštolem, tato slova učedníků jdoucích do Emauz by měla spontánně vyjít z úst tvých kolegů v práci, když tě potkají na své životní cestě.


918

Jdi do apoštolátu dát všechno a nehledej nic pozemského.


919

Tím, že tě Pán chtěl za apoštola, ti připomněl, abys nikdy nezapomněl, že jsi ”synem Božím“.


920

Každý z vás se musí snažit být apoštolem apoštolů.


921

Ty jsi solí, apoštolská duše. — ”Bonum est sal.“ — Sůl je dobrá, čteme v Písmu svatém, ”si autem sal evanuerit,“ — jestliže však sůl ztratí chuť..., k ničemu se už nehodí, ani do země, ani do hnoje; vyhodí se ven.

Ty jsi solí, apoštolská duše. — Jestliže však ztratíš chuť...


922

Můj synu: miluješ-li svůj apoštolát, buď ujištěn, že miluješ Boha.


923

V den, kdy opravdu ”pocítíš“ svůj apoštolát, ti tento apoštolát bude sloužit jako štít, který otupí všechny nástrahy tvých nepřátel, pozemských i pekelných.


924

Pros neustále o vytrvalost pro sebe a pro své druhy v apoštolátu, protože náš protivník, ďábel, velmi dobře ví, že jste jeho velcí nepřátelé..., a jak ho těší jeden pád ve vašich řadách!


925

Tak jako se řeholníci snaží poznávat, jak žili ti první z jejich řádu nebo kongregace, aby se podle toho řídili, tak ty — křesťanský kavalíre — se snaž poznávat a napodobovat život Ježíšových učedníků, kteří se stýkali s Petrem, Pavlem a Janem a byli téměř svědky smrti a vzkříšení Mistra.


926

Ptáš se mě... a já ti odpovídám: tvá dokonalost spočívá v tom, že žiješ dokonale na místě, v zaměstnání a v postavení, které ti Bůh určil skrze představené.


927

Modlete se jeden za druhého. — Tento ochabuje?... A ten další?...

Pokračujte v modlitbě, aniž byste ztráceli pokoj. — Že odcházejí? Že se ztrácejí?... Pán zná váš počet od věčnosti!


928

Máš pravdu. — Z vrcholu — píšeš mi — není nikde vidět — a je to vzdálenost mnoha kilometrů —žádná rovina: za každou horou je další hora. A když se na nějakém místě krajina jakoby uhladí, pak, až se zvedne mlha, se z ní vynoří pohoří, které bylo skryté.

Tak to je, tak to musí být s obzorem tvého apoštolátu: je třeba jít do celého světa. Ale nejsou pro vás připraveny žádné cesty... Sami je musíte přes hory vyšlapat šlépějemi svých kroků.


Předchozí Další