Josemaría Escrivá Obras
831

Duše apoštolská, mezi svými jsi jako kámen padlý do jezera. — Svým příkladem a svým slovem udělej jeden první kruh... a ten udělá další... a další, a další... Pokaždé širší.

Chápeš nyní velikost svého poslání?


832

Jakou snahu mají na světě lidé odejít ze svého místa! — Co by se stalo, kdyby chtěla každá kost, každý sval lidského těla zaujímat jiné místo než to jemu určené?

Není jiný důvod nesnází ve světě. — Vytrvej na svém místě, můj synu: jak mnoho odtud můžeš vykonat pro uskutečnění království našeho Pána!


833

Vůdci!... Posiluj svou vůli tak, aby tě Bůh učinil vůdcem. Nevidíš, jak postupují ničemné tajné společnosti? Nikdy nezískaly masy. — Ve svých doupatech formují několik lidí-démonů, kteří se rozohní a bouří zástupy k šílenství, aby je následovaly až k propasti všech nezřízeností... a do pekla. — Oni rozsévají prokleté sémě.

Chceš-li..., poneseš slovo Boží, které je tisíckrát a tisíckrát blahoslavené a které nemůže selhat. Jsi--li velkorysý..., budeš-li odpovídat, svým osobním posvěcováním, dosáhneš posvěcování ostatních, království Krista: ”Omnes cum Petro ad Jesum per Mariam.“


834

Je větší bláznovství než rozhazovat plnými hrstmi zlatisté obilí na zem, aby uhnilo? — Bez tohoto velkorysého bláznovství by nebylo žní.

Synu: jak to vypadá s tvou velkorysostí?


835

Zářit jako hvězda..., touha vystoupat a svítit na nebi?

Raději: spalovat, jako pochodeň, ukrytý, předávat svůj oheň všemu, čeho se dotkneš. — To je tvůj apoštolát: proto jsi na zemi.


836

Sloužit jako amplión nepříteli je svrchované idiotství; a je-li nepřítel nepřítelem Božím, je to velký hřích. — Proto na profesním poli nikdy nebudu chválit vědu toho, kdo ji využívá jako katedry, aby útočil na církev.


837

Spěch, spěch!... Činnost, činnost!... Horečka, šílený pohyb... Úžasné materiální stavby...

Duchovně: papundekl, hadry, přemalované kartony... spěch!, činnost! — A mnoho lidí pobíhajících sem a tam.

Je to proto, že pracují pouze pro přítomnou chvíli: ”jsou“ vždy ”v přítomnosti“. — Ty... musíš vidět věci zrakem věčnosti, ”maje v přítomnosti“ cíl a minulost...

Klid. — Pokoj. — Intenzivní život v tvém nitru. Beze spěchu, bez bláznivých změn, z místa, které ti v životě přísluší, jako mocný zdroj duchovní elektřiny, kolika lidem dáš světlo a energii!..., aniž bys ztratil vlastní sílu a světlo!


838

Neměj nepřátele. — Měj pouze přátele: přátele... po pravici — jestliže ti prokázali nebo chtěli prokázat dobro — a... po levici — jestliže ti uškodili nebo chtěli uškodit.


839

Nevyprávěj o událostech z ”tvého“ apoštolátu, leda by to bylo pro dobro bližního.


840

Kéž vaše životy zůstanou nepovšimnuty, tak jako ten Ježíšův po třicet let.


841

Josef z Arimatie a Nikodém navštěvují Ježíše tajně, v klidných dobách i v hodině vítězství.

Ale v hodině zbabělosti vyznávají před úřady statečně svou lásku ke Kristu — ”audacter“ — odvážně. — Uč se.


842

Nedělejte si starosti, že vás ”poznají“ podle vašich skutků. — My jsme totiž Bohu jako vonné kadidlo vydechující Krista. — Navíc, pracujíce vždy výhradně pro něho, radujte se, že se naplňují ona slova Písma: ”Aby viděli vaše dobré skutky a velebili vašeho Otce v nebesích.“


843

”Non manifeste, sed quasi in occulto.“ — Ne veřejně, ale potajmu. Tak jde Ježíš na svátky stánků.

Tak půjde cestou do Emaus s Kleofášem a jeho druhem. — Tak ho vidí vzkříšeného Marie Magdalská.

A tak — ”non tamen cognoverunt discipuli quia Jesus est“ — učedníci nepoznali, že je to Ježíš —, a tak se ukáže při zázračném rybolovu, o kterém nám vypráví svatý Jan.

A ještě skrytější je z lásky k lidem v hostii.


844

Stavět velkolepé budovy?... Budovat nádherné paláce?... Ať je staví... Ať je budují...

Duše! — Oživovat duše..., pro tyto budovy... a pro tyto paláce!

Jak krásné domy se pro nás připravují!


845

Jak jsi mě rozesmál a jak jsem se zamyslel, když jsi mi řekl tuto do očí bijící samozřejmost: já... vždycky zatloukám hřebíky špičkou napřed.


846

Dobře: lepší dílo vykonáš neformálním rozhovorem nebo důvěrným sdělením než řečněním — okázalým řečněním — na veřejném místě před tisíci posluchači.

Nicméně, když je třeba řečnit, řečni.


847

Úsilí každého z vás, osamocené, je neúčinné. — Když vás spojí Kristova láska, užasnete nad účinkem.


848

Chceš být mučedníkem. — Dám ti mučednictví na dosah ruky: být apoštolem a nenazývat se apoštolem, být misionářem — s misií — a nenazývat se misionářem, být mužem Božím a zdáti se mužem světa: zůstat nepovšimnut!


849

Člověče! Zesměšni ho. — Řekni mu, že je staromódní: je neuvěřitelné, že někdo ještě považuje dostavník za dobrý způsob cestování... — To platí o lidech, kteří obnovují napudrovanou paruku voltairiánství nebo zdiskreditované liberalismy devatenáctého století.


850

Jaké to rozhovory! Jaká nízkost a... hnus! — A musíš s nimi žít, v kanceláři, na univerzitě, na operačním sále..., ve světě.

Když je poprosíš, aby přestali, vysmějí se ti. — Když se zatváříš rozmrzele, jsou dotěrnější. — Když odejdeš, budou pokračovat.

Toto je řešení: nejdřív se za ně pomodlit k Bohu a odčinit; potom... mužně se jim postavit a použít ”apoštolát silných slov“. — Až se příště uvidíme, pošeptám ti jich celou zásobu.


851

Nasměrujme ”prozřetelné nerozvážnosti“ mládí.


Předchozí Další