Josemaría Escrivá Obras
754

To je klíč ke dvěřím do království nebeského: ”Qui facit voluntatem Patris mei qui in coelis est, ipse intrabit in regnum coelorum.“ — Ten, kdo plní vůli mého nebeského Otce..., ten vejde!


755

Mnoho velkých věcí záleží na tom, jestli se ty i já chováme tak, jak si to Bůh přeje — nezapomínej na to.


756

Jsme kameny, bloky, které se pohybují, cítí a mají naprosto svobodnou vůli.

Sám Bůh je tím kameníkem, který otesává rohy, upravuje a přeměňuje nás podle svého přání údery kladiva a dláta.

Nesnažme se uhýbat, unikat jeho vůli, protože jeho úderům tak jako tak uniknout nemůžeme. — Trpěli bychom více a neužitečně a místo otesaných kamenů připravených ke stavbě by se z nás stala beztvará hromada štěrku, po které by lidé šlapali s opovržením.


757

Rezignace?... Podřízení se?... Chtít vůli Boží!


758

Oddané přijetí Boží vůle nutně přináší radost a pokoj: štěstí na kříži. — Tehdy je vidět, že jho Kristovo netlačí a jeho břemeno netíží.


759

Pokoj, pokoj!, říkáš mi. — Pokoj... lidem dobré vůle.


760

Úvaha, která přináší pokoj a kterou Duch svatý vnuká těm, kdo milují Boží vůli: ”Dominus regit me, et nihil mihi deerit.“ — Hospodin je můj pastýř, nic nepostrádám.

Co může znepokojit duši, která upřímně opakuje tato slova?


761

Svobodný muži, podvol se dobrovolně službě tak, aby o tobě Ježíš nemusel říci to, co řekl svaté Terezii o ostatních: ”Terezie, já jsem chtěl... Ale lidé nechtěli.“


762

Úkon ztotožnění se s Boží vůlí:

Chceš to, Pane?... I já to chci!


763

Neváhej. Nech, ať z tvého srdce vystoupá k ústům: ”Fiat!“ — Ať se stane!... —, které bude korunováním tvé oběti.


764

Čím blíže je apoštol k Bohu, tím více se cítí všeobjímající: jeho srdce se zvětší tak, že se do něj vejdou všichni a všechno v přání položit celý vesmír k nohám Ježíšovým.


765

Spíše chci tvou vůli, můj Bože, než neplně ji — jestliže by byl takový nesmysl možný —nebeskou slávu.


766

Odevzdanost do vůle Boží je tajemstvím štěstí na zemi. — Řekni tedy: ”Meus cibus est, ut faciam voluntatem ejus.“ — Mým pokrmem je plnit jeho vůli.


767

Tato odevzdanost je přesně tou podmínkou, kterou postrádáš, abys v budoucnu neztratil pokoj.


768

”Gaudium cum pace“ — radost a pokoj — je jistý a lahodný plod odevzdanosti.


769

Svatá lhostejnost neznamená mít vyprahlé srdce..., jako ani Ježíš ho neměl.


770

Nejsi méně šťastný, když máš nedostatek, než kdybys měl nadbytek.


771

Bůh pozdvihuje ty, kdo plní jeho vůli, právě v tom, v čem je pokořil.


772

Ptej se sám sebe mnohokrát denně: dělám právě teď to, co mám dělat?


773

Ježíši, cokoli ty ”chceš“..., to miluji.


774

Stupně: rezignovat před vůlí Boží, přizpůsobit se vůli Boží, chtít vůli Boží, milovat vůli Boží.


775

Pane, je-li to tvá vůle, učiň z mého ubohého těla ukřižovaného Krista.


776

Neupadni do začarovaného kruhu: myslíš si: až se toto vyřeší tak či onak, budu ke svému Bohu velmi velkorysý.

Nebude spíš Ježíš čekat, že budeš velkorysý bez výhrad, aby všechno vyřešil daleko lépe, než si představuješ?

Pevné rozhodnutí, logický důsledek: v každé chvíli každého dne budu velkoryse plnit vůli Boží.


777

Tvoje vlastní vůle, tvůj vlastní úsudek: to je to, co tě zneklidňuje.


778

Je to otázka několika vteřin... Než cokoliv začneš, uvažuj: Co ode mě Bůh žádá právě v této záležitosti?

A s Boží milostí to udělej!


Předchozí Další