Poslední věci
„Tohle však je vaše hodina a vláda temnoty.“ — Takže hříšník má svou hodinu? — Ano…, a Bůh svou věčnost!
Jsi-li apoštolem, smrt ti bude dobrou přítelkyní, která ti usnadní cestu.
Viděl jsi padat suché listy ve smutném podzimním podvečeru? Tak padají duše každý den do věčnosti: jednoho dne tím padajícím listem budeš ty.
Neslyšel jsi, jak si světáci smutně stěžují, že „každým uplynulým dnem pomalu umíráme“?
Tak já ti říkám: raduj se, apoštolská duše, protože každý uplynulý den tě přibližuje k Životu.
Ty „ostatní“ smrt zastavuje a děsí. — Nás smrt — Život — povzbuzuje a podněcuje. Pro ně je to konec: pro nás začátek.
Neměj strach ze smrti. — Od této chvíle ji přijmi velkoryse…, až bude Bůh chtít…, jak bude Bůh chtít…, kde bude Bůh chtít. — Nepochybuj: smrt přijde v čase, na místě a způsobem, který je ten nejlepší…, poslaná tvým Otcem-Bohem. — Buď vítána naše sestra smrt!
Jaká část světa by se rozpadla, kdybych tu nebyl, kdybych zemřel?
Vidíš, jak se mrtvola milované osoby rozkládá v zapáchající tekutiny? — Takže toto je to krásné tělo! — Dívej se a vyvoď důsledky.
Obrazy Valdése Leala, představující vznešené zdechliny — biskupů, šlechticů — v úplné hnilobě, tebou zajisté musí pohnout.
Co tedy ten výkřik vévody z Gandie: Nebudu už dále sloužit pánu, který mi může zemřít?
Říkáš mi, že chceš zemřít „hrdinsky“. — Nemyslíš si, že je „hrdinnější“ zemřít nepovšimnutý v dobré posteli, jako měšťák…, ale zemřít z lásky?
Ty — jsi-li apoštolem — nemusíš zemřít. — Změníš domov, nic víc.
„Přijde soudit živé i mrtvé,“ modlíme se v Krédu. — Kéž nikdy neztratíš z očí tento soud, tuto spravedlnost… a tohoto Soudce.
Neplane tvá duše touhou po tom, aby byl tvůj Otec-Bůh spokojený, až tě bude soudit?
U světských duší je velká tendence připomínat si Boží Milosrdenství. — A tak si dodávají odvahy pokračovat ve svých nezřízenostech.
Je pravda, že Bůh, náš Pán, je nekonečně milosrdný, ale je též nekonečně spravedlivý: a existuje soud a on je Soudce.
Vzmuž se. — Nevíš, že svatý Pavel říká Korinťanům, že „každý vezme vlastní odměnu podle své námahy“?
Peklo existuje. — To je tvrzení, které se ti jeví jen jako prázdná fráze. — Zopakuji ti to: peklo existuje!
Ve vhodnou chvíli to zopakuj do ucha toho tvého kamaráda… a také toho dalšího.
Poslouchej mě, ty, který jsi až po krk ponořený ve vědě: tvá věda mi nemůže popřít pravdu o ďábelském působení. Moje Matka, svatá církev — během mnoha let: a je to také chvályhodná soukromá pobožnost —, žádá, aby kněží každý den u oltáře vzývali svatého Michaela, „contra nequitiam et insidias diaboli“ — proti zlobě a úkladům ďáblovým.
Nebe: „Co oko nevidělo, co ucho neslyšelo, a nač člověk nikdy ani nepomyslil, co všechno Bůh připravil těm, kdo ho milují.“
Nepovzbuzují tě tato apoštolova slova k tomu, abys bojoval?
Bez konce. — Navždy! — Slova zmanipulovaná lidskou touhou po pokračování, po zvěčnění toho, co je příjemné.
Lživá slova na zemi, kde všechno končí.
Věci tohoto světa neustále končí: sotva něco příjemného začalo, už je tomu konec.
Dokument vytištěný z https://escriva.org/cs/camino/posledni-veci/ (15.04.2024)