Josemaría Escrivá Obras
685

Vichřice pronásledování je dobrá. — Co se ztratí? — Neztratí se to, co už je ztraceno. — Není-li vyvrácen z kořene celý strom — a není větru ani vichřice, které by mohly vyvrátit strom církve —, odpadnou pouze suché větve... A je dobře, že odpadnou.


686

Souhlas: tato osoba se k tobě zachovala špatně. — Ale nechoval ses ty vůči Bohu ještě hůře?


687

Ježíši: všude, kudy jsi procházel, nezůstalo ani jedno srdce lhostejné. — Buď tě milují, nebo tě nenávidí.

Když tě následuje muž-apoštol, plnící svou povinnost, můžu se divit — pokud je druhým Kristem! —, že vyvolává podobné odezvy odporu nebo náklonnosti?


688

Znovu...: Že napsali, že řekli...: Pro, proti...: S dobrou vůlí, s méně dobrou vůlí...: Vyhýbavosti a pomluvy, chvalořečení a velebení...: hlouposti a výstižnosti...

— Blázne, korunovaný blázne!: Když kráčíš přímo ke svému cíli, s hlavou i srdcem opitými Bohem, co ti záleží na větru nebo cvrkání cvrčka nebo na bučení nebo chrochtání nebo řehtání?...

Kromě toho... je to nevyhnutelné: nesnaž se přelévat moře mušlí.


689

Jazyky se rozvázaly a ty jsi zakusil urážky, které tě zranily tím víc, že jsi je nečekal.

Tvá nadpřirozená reakce musí být odpuštění — a dokonce žádat o odpuštění — a využít této zkušenosti k tomu, aby ses odpoutal od tvorstva.


690

Když přijde utrpení, opovržení..., kříž, musíš uvažovat: co je to všechno proti tomu, co si zasloužím?


691

Potkalo tě nějaké veliké protivenství? — Máš těžkosti? Řekni, velmi pomalu, jako bys ji vychutnával, tuto silnou a mužnou modlitbu:

”Staň se, naplň se, buď zvelebena a navěky pochválena nejspravedlivější a nejmilovanější vůle Boží, nade všechno. — Amen, Amen.“

Já tě ujišťuji, že dosáhneš pokoje.


692

Trpíš v tomto přítomném životě..., který je pouze snem..., krátkým snem. — Raduj se, protože tvůj Otec-Bůh tě velmi miluje, a pokud nebudeš klást překážky, po tomto zlém snu ti daruje dobré probuzení.


693

Bolí tě, že ti nepoděkovali za onu službu. — Odpověz mi na tyto dvě otázky: jsi ty stejně tak vděčný Ježíši Kristu?... byl jsi schopen prokázat tuto službu, hledaje vděčnost na zemi?


694

Nevím, proč se lekáš. — Kristovi nepřátelé nebyli nikdy moc rozumní.

Po zmrtvýchvstání Lazara se měli poddat a uznat Ježíšovo božství. — Ale ne: zabijme toho, kdo dává život!, řekli.

A dnes je to stejné jako včera.


695

Ve chvílích boje a těžkostí, když možná ”ti dobří“ stavějí překážky do tvojí cesty, pozdvihni své srdce apoštola: slyš Ježíše, jak mluví o hořčičném zrnu a kvasu. — A řekni mu: ”Edissere nobis parabolam.“ — Vylož mi to podobenství.

A pocítíš radost z pohledu na budoucí vítězství: nebeští ptáci, hnízdící v tvém apoštolátu, teď začínajícím; a celé těsto prokvašené.


696

Přijímáš-li protivenství zaraženě, ztratíš radost a mír a riskuješ, že z této události nezískáš žádný duchovní prospěch.


697

Veřejné události tě přiměly k dobrovolnému uzavření, které je vlivem okolností možná horší než vězení. — Utrpěl jsi zatmění své osobnosti.

Nenacházíš pole působnosti: sobectví, zvědavosti, neporozumění a pomluvy. — Dobře; a co? Zapomínáš na svou zcela svobodnou vůli a na svou moc ”dítěte“? — Nedostatek listí a květů (vnější činnosti) nevylučuje rozmnožení a působení kořenů (vnitřní život).

Pracuj: běh věcí se změní a vydáš více ovoce než předtím, lahodnějšího ovoce.


698

Vyčiňují ti? — Nezlob se, jak ti radí pýcha. — Mysli si: jak mě milují! Co všechno si nechali pro sebe!


699

Kříž, práce, protivenství: budeš je mít, co budeš živ. — Touto cestou šel Kristus a učedník není nad Mistra.


700

Souhlas: je velký tlak zvenčí a to tě omlouvá, částečně. — Ale je též mnoho spoluviny zevnitř — podívej se dobře — a tam nevidím omluvy.


701

Neslyšel jsi z úst Mistra podobenství o vinném kmeni a ratolestech? — Potěš se: je na tebe náročný, protože jsi ratolestí, která dává ovoce... A prořezává tě, ”ut fructum plus afferas“ — abys dával více ovoce.

Ovšem!: toto řezání, toto trhání bolí. Ale jak svěží a bohaté je pak ovoce, jaká zralost ve tvých dílech!


702

Jsi neklidný. — Podívej se: ať se ve tvém vnitřním životě nebo ve světě kolem tebe stane cokoliv, nikdy nezapomeň, že důležitost událostí i lidí je velmi relativní. — Klid: nech plynout čas; a pak, vida z dálky a bez vášně události a osoby, dosáhneš perspektivy, položíš každou věc na své místo a ve svém skutečném rozměru.

Budeš-li takto jednat, budeš spravedlivější a ušetříš si mnoho starostí.


703

Špatná noc ve špatném hostinci. — Říkají, že tak definovala svatá Terezie z Ávily pozemský život. — Není pravda, že je to vhodné přirovnání?


704

Návštěva slavného kláštera. — Ona cizí žena byla hluboce dojata chudobou budovy: ”Musíte vést velmi tvrdý život, že?“ A spokojený mnich se omezil na tuto odpověď: ”Mnichu, chtěl jsi to, mnichu, máš to.“

Toto, co jsem s radostí slyšel z úst tohoto svatého muže, musím říci tobě s bolestí, když říkáš, že nejsi šťastný.


705

Znepokojovat se? — Nikdy: to by znamenalo ztratit pokoj.


706

Tělesné vyčerpání. — Jsi... zničený. — Odpočívej. Zastav onu vnější činnost. — Poraď se s lékařem. Poslouchej a nedělej si starosti.

Brzy se navrátíš ke svému životu, a jsi-li věrný, zlepšíš svůj apoštolát.


Předchozí Další