Josemaría Escrivá Obras
667

Úkony víry, naděje a lásky jsou ventily, jimiž se šíří oheň duší, které žijí Božím životem.


668

Dělej všechno nezištně, z čisté lásky, jako kdyby nebylo odměny ani trestu. — Ale podněcuj ve svém srdci zářivou naději na nebe.


669

Je dobře, že sloužíš Bohu jako syn, bez platu, velkoryse... — Ale nedělej si starosti, když někdy pomyslíš na odměnu.


670

Ježíš říká: ”A každý, kdo opustil domy nebo bratry nebo sestry nebo otce nebo matku nebo děti nebo pole kvůli mně, dostane stokrát víc a za podíl bude mít život věčný.“

— Najdi mi na zemi někoho, kdo platí tak štědře!


671

Ježíš... mlčel. ”Jesus autem tacebat.“ — Proč mluvíš ty? Aby ses utěšil, nebo abys vylil své srdce?

Mlč. — Hledej radost v opovržení: vždy se ti ho dostane méně, než zasluhuješ.

— Copak se ty můžeš zeptat: ”Quid enim mali feci?“ — Co špatného jsem udělal?


672

Je jisté, že jsi mužem Božím, snášíš-li nespravedlnost mlčky a s radostí.


673

Krásně odpověděl moudrý člověk mladíkovi, který si stěžoval na utrpěnou nespravedlnost:

”Vadí ti to?“ řekl mu, ”pak tedy nechtěj být dobrý!...“


674

Nikdy neříkej svůj názor, nejsi-li tázán, ani když si myslíš, že je ten nejsprávnější.


675

Je pravda, že byl hříšníkem. — Ale nevytvářej si o něm neměnný úsudek. — Měj ve svém srdci soucit a nezapomínej, že se ještě může stát Augustinem, zatímco ty se nedostaneš ze své průměrnosti.


676

Všechny věci tohoto světa nejsou víc než prach. — Udělej z nich hromadu pod své nohy a budeš blíž k nebi.


677

Zlato, stříbro, šperky..., prach, hromady hnoje. — Požitky, smyslná potěšení, ukojení tužeb..., jako zvíře, jako mezek, jako prase, jako kohout, jako býk.

Pocty, vyznamenání, tituly..., bubliny vzduchu, nabubřelosti pýchy, lži, nicota.


678

Nevkládej svou lásku do pozemských věcí. — Jsou to sobecké lásky... Ti, které miluješ, se od tebe odvrátí se strachem a odporem několik hodin po tom, co tě k sobě Bůh povolá. — Jiné jsou lásky, které trvají.


679

Obžerství je ošklivá neřest. — Není ti trochu k smíchu a nejsi trochu zhnusen, když vidíš tyto vážené pány, velebně usazené u stolu, jak obřadně cpou tučné pokrmy do svých žaludků, jako by toto bylo nějakým ”cílem“?


680

U stolu nemluv o jídle: je to nevychovanost, které nejsi hoden. — Mluv o něčem vznešeném — duchovním, rozumovém — a povzneseš tuto lidskou potřebu.


681

Toho dne, kdy vstaneš od stolu, aniž bys vykonal nějaké malé umrtvování, ses najedl jako pohan.


682

Obyčejně jíš víc, než potřebuješ. — A toto přesycení, které ti často způsobuje těžkost a tělesné potíže, tě zneschopňuje vychutnávat nadpřirozená dobra a otupuje tvou mysl.

Jak dobrou ctností je, i z lidského hlediska, umírněnost!


683

Vidím tě, křesťanský kavalíre — říkáš, že jím jsi —, jak líbáš obrázek, jak mumláš ústní modlitbu, jak horlíš proti těm, kdo útočí na církev..., dokonce i jak chodíš ke svátostem.

Ale nevidím tě dělat žádnou oběť ani vyhýbat se určitým rozhovorům..., světáckým (mohl bych je právem nazvat i jinak), ani být štědrým vůči níže postaveným..., ani vůči Kristově církvi, ani snést nějakou slabost tvého bratra, ani porazit svou pýchu pro společné dobro, ani zbavovat se toho tvého pláště sobeckosti, ani... tolik dalších věcí!

Vidím tě... — Nevidím tě... — A ty... říkáš, že jsi křesťanským kavalírem? — Jak ubohou představu máš o Kristu!


684

Tvé nadání, tvá sympatie, tvé vlastnosti... se ztrácejí: nenechají tě je využívat. — Uvažuj dobře o těchto slovech duchovního autora: ”Kadidlo, obětované Bohu, není ztracené. — Náš Pán je více oslavován zřeknutím tvých vloh než jejich marným použitím.“


Předchozí Další