Josemaría Escrivá Obras
657

Pravá ctnost není smutná ani odpuzující, ale příjemně radostná.


658

Jdou-li věci dobře, radujme se a dobrořečme Bohu za to, že dává věcem prospívat. — Jdou zle? — Radujme se a dobrořečme Bohu za to, že nám dává účast na jeho sladkém kříži.


659

Tvá radost nemá být radostí takříkajíc fyziologickou, jako je radost zdravého zvířete, ale radostí jinou, nadpřirozenou, která pramení z odevzdání všeho, i sebe samého, v milující náruč Otce-Boha.


660

Jsi-li apoštol, nikdy neklesej na mysli. — Není protivenství, které bys nemohl překonat. — Proč jsi tedy smutný?


661

Mrzuté obličeje..., hrubé způsoby..., směšný vzhled..., odpudivé vystupování: Myslíš si, že takto nadchneš druhé k následování Krista?


662

Nemáš radost? — Uvažuj: musí být nějaká překážka mezi Bohem a mnou. — Téměř vždy budeš mít pravdu.


663

Žádáš mě o lék na svůj smutek. — Dám ti recept, pocházející z dobrého pramene, od apoštola Jakuba.

— ”Tristatur aliquis vestrum?“ — Jsi smutný, synu? — ”Oret.“ — Modli se! — Zkus a uvidíš.


664

Nebuď smutný. — Ať je tvůj náhled na věci více... ”náš“ — křesťanštější.


665

Chci, abys byl vždycky spokojený, protože radost je neodlučitelnou součástí tvé cesty. — Pros o tuto nadpřirozenou radost pro všechny.


666

”Laetetur cor quaerentium Dominum.“ — Ze srdce ať se radují, kdo hledají Hospodina.

— To je světlo, abys zkoumal příčiny svého smutku.


Předchozí Další