Josemaría Escrivá Obras
81

Činnost bez modlitby nestojí za nic: modlitba nabývá ceny obětí.


82

V první řadě modlitba; pak pokání; na třetím místě, teprve na třetím místě činnost.


83

Modlitba je základem duchovní stavby. — Modlitba je všemocná.


84

”Domine, doce nos orare!“ — Pane, nauč nás modlit se! — A Pán odpověděl: když se modlíte, říkejte: ”Pater noster, qui es in coelis...“ — Otče náš, jenž jsi na nebesích...

Jak si nevážit ústní modlitby?


85

Pomalu. — Hleď, co říkáš, kdo jsi a komu to říkáš. — Protože uspěchaná mluva, bez času k rozmyšlení, je pouze rachocením prázdných nádob.

A se svatou Terezií ti řeknu, že to nenazývám modlitbou, i když při tom hojně pohybuješ rty.


86

Tvá modlitba má být liturgická. — Kéž bys nalezl zalíbení v recitaci žalmů a v modlitbách z misálu, namísto soukromých nebo osobitých pobožností.


87

”Nejen z chleba žije člověk, ale z každého slova, které vychází z Božích úst,“ řekl Pán. — Chléb a slovo!: Hostie a modlitba.

Jinak nebudeš žít nadpřirozeným životem.


88

Vyhledáváš společnost přátel, kteří ti svým hovorem, svou náklonností, svým přátelstvím ulehčují vyhnanství tohoto světa..., i když tě přátelé někdy zradí. — Nevidím na tom nic špatného.

Ale... jak to, že nevyhledáváš každý den usilovněji společnost a rozhovor s velkým Přítelem, který tě nikdy nezradí?


89

”Marie si vybrala nejlepší úděl,“ čteme v evangeliu. — Zde je a pozorně naslouchá Mistrovi. Zdánlivě nečinná, modlí se a miluje. — Pak doprovází Ježíše na jeho kázáních po městech a vesnicích.

Jak těžké je doprovázet ho bez modlitby!


90

Že se neumíš modlit? — Postav se do přítomnosti Boží a jakmile řekneš: ”Pane, neumím se modlit!“..., buď ujištěn, že už jsi začal.


91

Napsal jsi mi: ”Modlit se je mluvit s Bohem. Ale o čem?“ — O čem? O něm, o sobě, o radostech, o strastech, o úspěších, o neúspěších, o ušlechtilých ambicích, o každodenních starostech..., o slabostech! A k tomu díkučinění a prosby a láska a zadostiučinění.

Zkrátka: Poznat ho a poznat sebe, stýkat se!


92

”Et in meditatione mea exardescit ignis.“ — A v mém rozjímání vzplanul oheň. — Proto se chodíš modlit: aby ses stal živým ohněm, který dává teplo a světlo.

Proto když nevíš, jak dál, když cítíš, že uhasínáš, nemůžeš-li přihodit vonná polena, přihoď větve a větvičky malých ústních modliteb, střelných modliteb, aby oheň zůstal hořet. — A dobře jsi využil daného času.


93

Vidíš se tak ubohým, že se uznáváš za nehodného, aby tě Bůh vyslyšel... Ale co zásluhy Panny Marie? A rány tvého Pána? A... copak nejsi synem Božím?

A kromě toho, on tě poslouchá: ”Quoniam bonus..., quoniam in saeculum misericordia ejus.“ — Neboť je dobrý, neboť jeho milosrdenství trvá na věky.


94

Učinil se tak maličkým — vidíš ho: Dítě! —, abys k němu mohl přicházet s důvěrou.


95

”In te, Domine, speravi.“ — K tobě se utíkám, Hospodine. — A k lidským prostředkům jsem přidal svou modlitbu a svůj kříž. — Naděje však neklame a nikdy zklamat nemůže: ”Non confundar in aeternum!“


96

Ježíš říká: ”Proto vám říkám: Proste, a dostanete; hledejte, a naleznete; tlučte, a otevře se vám.“

Modli se. V jakém lidském podnikání ti můžou dát větší záruky úspěchu?


97

Nevíš, co říct Pánu v modlitbě. Nevzpomínáš si na nic, ale přece by ses s ním chtěl poradit o tolika věcech. — Poslyš: poznamenej si během dne body, o kterých chceš uvažovat v Boží přítomnosti. A s těmito poznámkami se jdi modlit.


98

Po modlitbě kněží a zasvěcených panen je Bohu nejmilejší modlitba dětí a nemocných.


99

Když se jdeš modlit, ať je to s tímto pevným předsevzetím: ani déle pro útěchu, ani kratčeji pro vyprahlost.


100

Neříkej Ježíši, že chceš v modlitbě najít útěchu. — Když ti ji dá, poděkuj mu. — Řekni mu vždycky, že chceš vytrvalost.


101

Vytrvej v modlitbě. — Vytrvej, i když se ti tvé úsilí zdá neplodné. — Modlitba je vždycky plodná.


102

Tvá mysl je tupá, nečinná: marně se snažíš uspořádat své myšlenky v Boží přítomnosti: opravdová otupělost!

Nenuť se a nedělej si starosti. — Poslouchej mě dobře: je to hodina srdce.


103

Vryj si do paměti slova, která tě v modlitbě zasáhla, a během dne je mnohokrát opakuj.


104

”Pernoctans in oratione Dei.“ — Celou noc strávil v modlitbě s Bohem. — To nám říká o Pánovi svatý Lukáš.

A ty, kolikrát jsi takto vytrval? — Nuže...


105

Nestýkáš-li se s Kristem v modlitbě a v chlebě, jak ho můžeš dávat poznat?


106

Napsal jsi mi a rozumím ti: ”Každý den dělám svou ,chvilku' modlitby: bez toho by to nešlo!“


107

Svatý bez modlitby?... — Nevěřím v takovou svatost.


108

Řeknu ti, opakuje slova jednoho cizího spisovatele, že tvůj apoštolský život stojí za tolik, za kolik stojí tvá modlitba.


109

Nejsi-li mužem modlitby, nevěřím v čistotu tvých úmyslů, když říkáš, že pracuješ pro Krista.


110

Jednou jsi mi řekl, že si připadáš jako vadné hodiny, které bijí v nepravý čas: v čase modlitby jsi chladný, suchý a vyprahlý; ale když by se to dalo nejméně čekat, na ulici, ve shonu každodenních záležitostí, uprostřed hluku a zmatku města nebo v soustředěném mlčení své odborné práce, se přistihneš, že se modlíš... V nepravý čas? Dobrá, ale nepromarni toto bití svých hodin. — Duch vane, kudy chce.


111

Musel jsem se zasmát nad netrpělivostí tvé modlitby. — Říkal jsi mu: ”Nechci zestárnout, Ježíši..., tak dlouho čekat, než tě uvidím! Pak možná nebudu mít srdce tak hořící láskou, jako mám teď. Až budu starý, to se mi zdá pozdě. Teď by mé spojení s tebou bylo vroucnější, protože tě miluji čistou láskou mládí.“


112

Líbí se mi, že žiješ tímto ”ambiciózním zadostiučiněním“: svět!, řekl jsi mi. — Dobře. Ale na prvním místě členové tvé nadpřirozené i pokrevní rodiny, obyvatelé země, která je naší vlastí.


113

Říkal jsi mu: ”Ty mi nedůvěřuj... Ale já, já ti důvěřuji, Ježíši... Odevzdávám se do tvých rukou, tam nechám to, co mám: svoje ubohosti!“ — A myslím, že je to dobrá modlitba.


114

Modlitba křesťana nikdy není monologem.


115

”Minuty ticha“. — Nechejte je těm, kteří mají vyprahlá srdce.

My katolíci, děti Boží, mluvíme se svým Otcem, který je na nebesích.


116

Nezanedbávej svou duchovní četbu. — Četba udělala mnoho svatých.


117

V duchovní četbě — píšeš mi — si dělám zásobu paliva. — Vypadá to jako nehybná hromada, ale právě odtud moje paměť často spontánně čerpá podněty, které naplňují mou modlitbu životem a rozněcují moje díkuvzdání po svatém přijímání.


Předchozí Další