Josemaría Escrivá Obras
589

Až uslyšíš potlesk nad svým úspěchem, ať ti v uších zazní také posměch, který vyvolaly tvé nezdary.


590

Nechtěj být jako ta pozlacená korouhvička na střeše této velké budovy: jakkoli se třpytí a ať je jakkoli vysoko, pro bytelnost díla nemá význam.

— Kéž bys byl starým kvádrem ukrytým v základech, pod zemí, kde by tě nikdo neviděl: díky tobě se dům nezboří.


591

Čím více jsem vyvyšován, můj Ježíši, tím více mě pokořuj v mém srdci, abych si uvědomil, čím jsem byl a čím bych byl, kdybys mě opustil.


592

Nezapomínej, že jsi... nádoba na odpadky. — Proto, když si tě Zahradník vybere, vydrhne tě, vyčistí... a naplní nádhernými květinami..., ani vůně ani barvy, které zkrášlují tvoji ošklivost, tě nemají vést k pýše.

— Pokoř se: nevíš, že jsi nádoba na odpadky?


593

Až se uvidíš, jaký opravdu jsi, bude ti připadat přirozené, že tebou pohrdají.


594

Nejsi pokorný, když se sám pokořuješ, ale když tě pokořují druzí a ty to snášíš pro Krista.


595

Kdybys opravdu znal sám sebe, radoval by ses z toho, že tebou opovrhují, a tvé srdce by plakalo nad vyvyšováním a nad chválou.


596

Netrap se, že druzí vidí tvé chyby; to, co by tě mělo bolet, je urážka Boha a pohoršení, které můžeš způsobit.

— Jinak, ať vědí, jaký jsi, a ať tebou opovrhují. — Netrap se, že jsi nic, protože tak do tebe musí Ježíš vložit všechno.


597

Kdybys konal podle podnětů svého srdce a rozkazů svého rozumu, byl bys stále tváří na zemi, jako špinavý, ošklivý a ubohý červ... před tím Bohem, který od tebe tolik snáší.


598

Jak velká je hodnota pokory! — ”Quia respexit humilitatem...“ Před vírou, před láskou, před neposkvrněnou čistotou říká radostný hymnus naší Matky v Zachariášově domě:

— ”Neboť shlédl na svou nepatrnou služebnici. Od této chvíle mě budou blahoslavit všechna pokolení.“


599

Jsi špinavý a padlý prach. — I když tě dech Ducha svatého pozdvihne nad všechny pozemské věci a dá ti třpyt zlata, když budeš odrážet svou ubohostí svrchované paprsky Slunce Spravedlnosti, nezapomínej na bídu svého stavu.

— Okamžik pýchy by tě svrhl dolů a přestal bys být světlem, stal by ses blátem.


600

Ty... , pýcha? — Kvůli čemu?


601

Pýcha? — Proč?... Zanedlouho — možná za pár let, možná za pár dní — budeš hromadou hnijícího masa: červi, páchnoucí tekutiny, špinavé cáry rubáše..., a nikdo na zemi si na tebe nevzpomene.


602

Ty, který jsi učený, slavný, výřečný a mocný: nejsi-li pokorný, nestojíš za nic. — Odsekni, vykořeň to ”já“, které máš v té nejvyšší míře — Bůh ti pomůže —, a pak budeš moci začít pracovat pro Krista, na posledním místě ve vojsku jeho apoštolů.


603

Tato falešná pokora je pohodlností: takto se, chudáčku, vzdáváš práv..., která jsou povinnostmi.


604

Uznej pokorně svou slabost, abys mohl říci s apoštolem: ”Cum enim infirmor, tunc potens sum.“ — Neboť když jsem slabý, právě tehdy jsem silný.


605

Otče: jak můžete snést tuto špínu?, řekl jsi mi po jedné zkroušené zpovědi.

— Mlčel jsem a pomyslel si, že když tě tvá pokora vede k tomu, že se cítíš jako toto — špína: hromada špíny! —, pak ještě budeme moci udělat ze vší tvé ubohosti něco velkého.


606

Pohleď, jak pokorný je náš Ježíš: jeho trůnem v Jeruzalémě byl oslík!...


607

Pokora je další dobrá cesta, jak dosáhnout vnitřního pokoje. — On sám to řekl: ”Učte se ode mě, neboť jsem tichý a pokorný srdcem, a naleznete pro své duše odpočinek.“


608

Není nedostatkem pokory uvědomovat si pokrok své duše. — Tak za něj můžeš děkovat Bohu.

— Ale nezapomínej, že jsi chudáček, oblečený do dobrých šatů..., půjčených.


609

Sebepoznání nás vede jako za ruku k pokoře.


610

Tvoje pevnost, s níž bráníš ducha a normy apoštolátu, ve kterém pracuješ, by neměla kolísat kvůli falešné pokoře. — Tato pevnost není pýchou: je kardinální ctností statečnosti.


611

Kvůli pýše. — Myslel sis, že dokážeš všechno, ty sám. — Na chvilku tě opustil a spadl jsi přímo na hlavu. — Buď pokorný a jeho mimořádná pomoc ti chybět nebude.


612

Už se můžeš zbavit těchto pyšných myšlenek: jsi štětec v rukách umělce. — Nic víc.

— Řekni mi, na co je štětec, nenechá-li malíře konat?


613

Aby ses stal pokorným, ty, tak prázdný a domýšlivý, stačí ti uvažovat nad těmito slovy Izaiáše: jsi ”jako kapka rosy, která zrána padá na zem a je sotva vidět“.


Předchozí Další