Josemaría Escrivá Obras
301

Tajemství. — Tajemství, které je třeba hlásat ze střech: tyto světové krize jsou krizemi svatých.

— Bůh chce hrstku ”svých“ lidí v každé lidské činnosti. — A pak... ”pax Christi in regno Christi“ — pokoj Kristův v království Kristově.


302

Tvůj kříž. — Jako křesťan bys ho měl vždycky nosit při sobě. A položit ho na svůj pracovní stůl. A políbit ho, než usneš a když se probudíš: a když se tvé ubohé tělo vzbouří proti tvé duši, polib ho také.


303

Neboj se vzývat Pána jeho jménem — Ježíš — a říkat mu, že ho miluješ.


304

Snaž se každý den najít několik chvilek oné požehnané samoty, tak nutné k udržování vnitřního života.


305

Napsal jsi mi: ”Prostota je solí dokonalosti. A právě ona mi schází. Rád bych ji s jeho a s Vaší pomocí získal.“

— Ani jeho ani moje pomoc ti chybět nebude. — Vynalož prostředky.


306

Dny člověka na zemi jsou jako dny nádeníka, to řekl Job před mnoha staletími.

— Ještě jsou peciválové, kteří si to neuvědomili.


307

Nadpřirozený způsob jednání je opravdová vojenská taktika. — Udržuješ boj — každodenní bitvy svého vnitřního života — na pozicích daleko od hlavních hradeb své pevnosti.

A nepřítel útočí právě zde: proti tvému malému umrtvování, proti tvé každodenní modlitbě, proti tvé řádné práci, proti tvému životnímu plánu: a jen těžko se přiblíží až ke zranitelným věžím tvého hradu. — A pokud jich dosáhne, pak bez účinnosti.


308

Píšeš mi a já opisuji: ”Moje radost a můj pokoj. Nikdy nebudu moci mít opravdovou radost, když nemám mír. A co je to mír? Mír je cosi těsně souvisejícího s válkou. Mír je výsledkem vítězství. Mír ode mě vyžaduje neustálý boj. Bez boje nebudu moci mít pokoj.“


309

Hle, jak milosrdná je Boží spravedlnost! — Protože ty, kdo přiznali svoji vinu, lidské soudy trestají: a Boží soud jim odpouští.

Požehnaná buď svátost pokání!


310

”Induimini Dominum Iesum Christum.“ — Oblečte se v Pána Ježíše Krista, říká svatý Pavel Římanům. — Svátost pokání, to je ten moment, kdy se oblékáme, ty a já, v Ježíše Krista a v jeho zásluhy.


311

Válka! — Válka — říkáš mi — má nadpřirozený cíl, který je světu neznámý: válka pro nás byla...

— Válka je tou největší překážkou snadné cesty. — Nakonec ji však musíme milovat tak, jako má řeholník milovat své důtky.


312

Síla tvého jména, Pane! — Nadepsal jsem dopis jako obyčejně: ”Ježíš tě ochraňuj!“

— A píšou mi: ”Ten pozdrav ,Ježíš tě ochraňuj!' na začátku Vašeho dopisu mi v jedné věci velice pomohl. Ať ochraňuje také vás všechny.“


313

”Když už mi Pán pomáhá svou obvyklou velkorysostí, budu se snažit odpovídat ,zjemnněním' svého chování,“ řekl jsi mi. — A neměl jsem, co bych dodal.


314

Napsal jsem ti: ”Opírám se o tebe: uvidíš, co vykonáme...!“ — Co jiného bychom měli dělat než opírat se o něho!


315

Misionář. — Sníš o tom stát se misionářem. Jsi zapálený jako František Xaverský: a chceš pro Krista dobýt celou říši. — Japonsko, Čínu, Indii, Rusko..., chladné národy severní Evropy nebo Ameriku nebo Afriku nebo Austrálii?

— Podněcuj ve svém srdci tyto plameny, tuto touhu po duších. Ale nezapomínej, že více jsi misionářem tím, že jsi poslušný. Daleko od těchto misijních oblastí pracuješ ”tady“ i ”tam“: necítíš — jako Xaverský! — únavu své paže z tolika křtů?


316

Říkáš mi, že ano, že chceš. — Výborně, ale chceš tolik jako lakomec své zlato, jako matka své dítě, jako ctižádostivec své pocty nebo jako ubohý smyslník svou rozkoš?

— Ne? — Pak tedy nechceš.


317

Kolik úsilí vkládají lidé do svých pozemských záležitostí!: sní o poctách, touží po bohatství, prahnou po smyslnostech. — Muži i ženy, bohatí i chudí, staří a zralí lidé i mladí a dokonce i děti: všichni stejně.

— Když ty a já vložíme stejnou horlivost do záležitostí naší duše, budeme mít živou a účinnou víru: a nebude překážky, kterou bychom v našich apoštolských podnicích nepřekonali.


318

Pro tebe jako pro sportovce, jakou pravdou je to, co píše apoštol: ”Nescitis quod ii qui in stadio currunt omnes quidem currunt, sed unus accipit bravium? Sic currite ut comprehendatis.“ — Nevíte, že při běhu na závodišti sice všichni (závodníci) běží, ale cenu že získá jenom jeden? Běžte tak, abyste jí dosáhli.


319

Useber se. — Hledej v sobě Boha a naslouchej mu.


320

Povzbuzuj tyto ušlechtilé myšlenky, tyto svaté touhy, které v tobě klíčí... — Jedna jiskra může způsobit velký požár.


321

Apoštolská duše: ten Ježíšův důvěrný vztah k tobě, tolik let v jeho blízkosti!, nic ti to neříká?


322

Je pravda, že náš svatostánek vždy nazývám Betánií... — Staň se přítelem Mistrových přátel: Lazara, Marty, Marie. — A pak už se nebudeš ptát, proč nazývám náš svatostánek Betánií.


323

Víš, že existují ”evangelijní rady“. Následovat je znamená jemnost lásky. — Říkají, že je to cesta pro málo lidí. — Někdy si myslím, že by to mohla být cesta pro mnoho lidí.


324

”Quia hic homo coepit aedificare et non potuit consummare!“ — Tenhle člověk se pustil do stavby, ale nemohl ji dokončit!

Smutná poznámka, která nechceš-li, o tobě platit nemusí: protože máš všechny prostředky, abys budovu svého posvěcení dovršil: Boží milost a svou vůli.


Předchozí Další