Boží přítomnost

Děti… Jak se snaží, aby se v přítomnosti svých rodičů chovaly důstojně!

A královské děti, před svým otcem králem, jak se snaží, aby zachovaly královskou důstojnost!

A ty… neuvědomuješ, že jsi neustále před velkým Králem, svým Otcem-Bohem?

Neudělej žádné rozhodnutí, aniž by ses zastavil a uvažoval o dané věci před Bohem.

Musíme být přesvědčeni, že Bůh je neustále v naší blízkosti. — Žijeme tak, jako kdyby Pán byl daleko, tam kde svítí hvězdy, a zapomínáme, že je také neustále po našem boku.

A je zde jako milující Otec — miluje každého z nás více, než všechny matky světa mohou milovat své děti —, pomáhá nám, dává nám vnuknutí, žehná… a odpouští.

Kolikrát jsme rozjasnili tváře svých rodičů poté, co jsme provedli nějakou rošťárnu, větou: už to nikdy neudělám! — A možná jsme to ještě ten samý den provedli znovu… A náš otec nás napomínal s předstíranou přísností v hlase a s vážnou tváří…, ačkoli ve svém srdci byl pohnut, znaje naše slabosti a mysle si: chudáček, jak se snaží chovat se dobře!

Je třeba, abychom byli naplněni a prostoupeni myšlenkou, že Pán je Otec, náš Otec, který je s námi a zároveň i na nebesích.

Zvykni si mnohokrát denně pozvedat své srdce k Bohu v úkonech díkůvzdání. — Protože ti dává to a ono. — Protože tebou pohrdali. — Protože nemáš, co potřebuješ, anebo protože to máš.

Protože svou Matku, která je také tvou Matkou, učinil tak krásnou. — Protože stvořil slunce a měsíc a toto zvíře a onu rostlinu. — Protože dal tamtomu výřečnost a tobě těžkopádnost…

Děkuj mu za vše, protože všechno je dobré.

Nebuď tak slepý a lehkomyslný, abys v duchu nevkročil do svatostánku, když spatříš zdi nebo věže Božího domu. — On na tebe čeká.

Nebuď tak slepý a lehkomyslný, aby ses nepomodlil nějakou střelnou modlitbu k Neposkvrněné Panně Marii, když jdeš kolem míst, o nichž víš, že tam urážejí Krista.

Nemáš radost pokaždé, když objevíš na své obvyklé cestě ulicemi města nový svatostánek?

Jedna duše modlitby říkávala: ať je Ježíš v úmyslech naším cílem; v náklonnostech naší láskou, v řeči naším námětem; v činech naším vzorem.

Používej tyto svaté „lidské pomůcky“, které jsem ti doporučil, abys neztratil Boží přítomnost: střelné modlitby, úkony lásky a zadostiučinění, duchovní svatá přijímání, pohledy na obrazy Panny Marie…

Sám! — Nejsi sám. Zdálky ti neustále děláme společnost. — A pak… Duch svatý, který přebývá v tvé duši ve stavu milosti — Bůh s tebou —, dává nadpřirozený tón všem tvým myšlenkám, touhám a skutkům.

„Otče — řekl mi ten mladý muž (copak se s ním asi stalo?), dobrý student na Centrálce — přemýšlel jsem o tom, co jste mi řekl…, že jsem Boží syn!, a přistihl jsem se, že kráčím ulicí s hlavou vzhůru a plný pýchy…, Boží syn!“

S čistým svědomím jsem mu poradil, aby tuto „pýchu“ podporoval.

Nepochybuji o tvé poctivosti. — Vím, že jednáš v Boží přítomnosti. Avšak je zde jedno ale!: tvé skutky vidí nebo mohou vidět lidé, kteří soudí pouze podle lidských měřítek… A je třeba dát jim dobrý příklad.

Když si navykneš, třeba jen jednou týdně, vyhledat Pannu Marii, abys s ní šel k Ježíši, uvidíš, jak budeš mít více Boží přítomnosti.

Ptáš se mě: proč ten dřevěný kříž? — A cituji z jednoho dopisu: „Když pozvednu zrak od mikroskopu, můj pohled narazí na kříž, černý a prázdný. Tento kříž bez Ukřižovaného je symbolem. Má význam, který ostatní nevidí. A ten, který chtěl pro únavu zanechat práce, se znovu vrací k mikroskopu a pokračuje: protože ten opuštěný kříž volá po ramenech, která by ho nesla!“

Měj Boží přítomnost a budeš mít nadpřirozený život.

Kapitola v jiném jazyce