Josemaría Escrivá Obras
258

Zbav se těch skrupulí, které tě připravují o pokoj. — To, co bere duši pokoj, není od Boha.

Až tě Bůh navštíví, pocítíš pravdu těchto pozdravení: pokoj vám zanechávám..., svůj pokoj vám dávám..., pokoj vám..., a to i uprostřed soužení.


259

Pořád ještě ty skrupule! — Mluv prostě a jasně se svým duchovním rádcem.

Buď poslušný... a nezmenšuj láskyplné Srdce našeho Pána.


260

Smutek, sklíčenost. Nedivím se: je to oblak prachu způsobený tvým pádem. Ale dost!: copak vítr milosti neodfoukl daleko tento oblak?

A potom, tvůj smutek — pokud ho nezaženeš — by se mohl snadno stát pláštěm tvé pýchy. — Copak sis myslel, že jsi dokonalý a bez hříchu?


261

Zakazuji ti, abys o tom dále uvažoval. — Místo toho dobrořeč Bohu, který tvé duši navrátil život.


262

Přestaň myslet na svůj pád. — Tyto myšlenky, kromě toho, že tě zavalují a drtí jako balvan, se mohou snadno stát příležitostí k dalším pokušením. — Kristus ti odpustil, zapomeň na starého člověka.


263

Neztrácej odvahu. — Viděl jsem tě bojovat...: tvá dnešní porážka je přípravou na konečné vítězství.


264

Choval ses dobře..., přestože jsi padl tak hluboko. — Choval ses dobře, protože ses pokořil, protože ses napravil, protože ses naplnil nadějí a tato naděje tě přivedla zpět k jeho lásce. — Netvař se tak udiveně: choval ses dobře! — Zvedl ses ze země: ”Surge,“ zazněl znovu mohutný hlas, ”et ambula!“: a teď do práce!


Předchozí Další