Vidím tě, křesťanský kavalíre — říkáš, že jím jsi —, jak líbáš obrázek, jak mumláš ústní modlitbu, jak horlíš proti těm, kdo útočí na církev…, dokonce i jak chodíš ke svátostem.

Ale nevidím tě dělat žádnou oběť ani vyhýbat se určitým rozhovorům…, světáckým (mohl bych je právem nazvat i jinak), ani být štědrým vůči níže postaveným…, ani vůči Kristově církvi, ani snést nějakou slabost tvého bratra, ani porazit svou pýchu pro společné dobro, ani zbavovat se toho tvého pláště sobeckosti, ani… tolik dalších věcí!

Vidím tě… — Nevidím tě… — A ty… říkáš, že jsi křesťanským kavalírem? — Jak ubohou představu máš o Kristu!