Josemaría Escrivá Obras
53

Tohoto kritického ducha — připouštím, že nejde o pomlouvačnost — nesmíš uplatňovat ani ve vašem apoštolátu, ani vůči svým bratřím. — Tento kritický duch je pro vaše nadpřirozené podnikání — odpustíš mi, že ti to říkám? — velkou překážkou, protože zatímco posuzuješ práci druhých, aniž bys měl proč ji posuzovat — s nejlepšími úmysly: připouštím —, neděláš nic kladného a příkladem své pasivity kazíš práci všech.

”Takže — ptáš se ustaraně — co s tímto kritickým duchem, který je jakoby podstatou mé povahy...?“

Podívej — uklidním tě —, vezmi pero a papír: vypiš jasně a s důvěrou — ale stručně! — věci, které tě trápí, odevzdej tento seznam svému nadřízenému a už na to nemysli. — A on, který je vedoucím — má milost stavu — list založí..., anebo ho vyhodí do koše. — A pro tebe, jelikož tvůj kritický duch není pomlouvačností a máš nejlepší úmysly, to vyjde nastejno.

Předchozí Zobrazit celou kapitolu Další