Svatá bezostyšnost je význačným rysem „života dětství“. Malé dítě si nedělá starosti o nic. — Jeho slabosti, jeho přirozené slabosti se projevují s úplnou prostotou, ačkoli je všichni pozorují…

Tato bezostyšnost, přenesená do nadpřirozeného života, vede k tomuto úsudku: chvála, opovržení…: úcta, výsměch…: čest, hanba…: zdraví, nemoc…: bohatství, chudoba…: krása, ošklivost…

Dobře; a… co na tom záleží?