Pro tebe, který si vnitřně stěžuješ, že s tebou zacházejí tvrdě a že pociťuješ kontrast mezi touto tvrdostí a jednáním ze strany své pokrevní rodiny, opisuji tyto řádky z dopisu jednoho lékaře, vojáka: „K nemocnému lze přistupovat dvěma způsoby: buď zaujmout postoj poctivého profesionála, chladný a vypočítavý, ale objektivní a pro pacienta užitečný, anebo sentimentální uplakanost rodiny. — Co by se stalo, kdyby v rozhodujícím okamžiku bitvy, když ranění přibývají proudem a hromadí se na ošetřovně, protože odsun neprobíhá dost rychle, u každých nosítek stála jedna rodina? To raději hned přejít k nepříteli.“