Josemaría Escrivá Obras
170

Jak jasná cesta!... Jak zjevné překážky!... Jak dobré zbraně, abychom je překonali!... — A přece, kolik sejití z cesty a kolik klopýtnutí! Že?

— Ta tenká nitka — vlastně řetěz: řetěz z kovaného železa —, o kterém ty a já víme a který nechceš přetrhnout, ten tě odvádí z cesty a působí, že klopýtáš, ba i padáš.

— Na co čekáš, abys ho přetrhl... a postupoval vpřed!

Předchozí Zobrazit celou kapitolu Další