Bůh se staví proti pyšným, ale pokorným dává milost, učí apoštol sv. Petr. V každé době, v každém postavení, neexistuje jiná cesta —abychom měli Boží život— než cesta pokory. Je tomu snad tak, že se Bůh těší z naší pokory? Ne. Čeho by dosáhl naším ponížením ten, který všechno stvořil, všechno chrání a všechno řídí, dokud to žije? Bůh se přeje naši pokoru pouze proto, abychom se vyprázdnili od sebe samých, aby pak On nás mohl naplnit, chce, abychom mu nekladli překážky, aby —po lidsku řečeno— se do našeho ubohého srdce vešlo více milosti. Protože ten Bůh, který nás povzbuzuje k pokoře, je ten, který přemění naše ubohé tělo, aby nabylo stejné podoby jako jeho tělo oslavené, způsobí to jeho moc, kterou si může podřídit všechno.