Kdo je moudrého srdce, je nazýván rozumným, čteme v Knize přísloví. Nepochopili bychom opatrnost, kdybychom ji chápali jako ustrašenost a nedostatek odvahy. Opatrnost se projevuje ve způsobu konání dobra: je třeba nejprve objasnit cíl a hledat ty nejvhodnější prostředky k jeho dosažení.

Ale opatrnost není hodnotou nejvyšší. Vždy bychom se měli ptát: opatrnost, ale proč? Protože existuje i jistá falešná opatrnost —měli bychom ji spíše nazývat vychytralostí— která slouží sobectví, která používá těch nejvhodnějších prostředků, aby dosáhla svého pokřiveného cíle. Jsme—li vychytralí, můžeme si i vysloužit výtku, kterou vyjádřil v jednom svém kázání svatý Augustin: snažíš se nachýlit srdce Boha, který je vždy rovný, aby se přizpůsobilo tvému zvrácenému srdci?. To je falešná opatrnost člověka, který se domnívá, že má dost vlastních sil, aby se ospravedlnil. Nemyslete si, že jenom vy sami jste moudří, říká svatý Pavel, protože je psáno: Způsobím, že k ničemu nebude moudrost moudrých a opatrnost opatrných.