Přirozené lidské ctnosti od nás vyžadují vytrvalé úsilí, protože není snadné být dlouhodobě čestný v situacích, které vypadají, že ohrožují vlastní bezpečí člověka. Všimněte si jen, jak se řada lidí dívá na pravdivost. Opravdu vyšla z módy? Zvítězilo s konečnou platností kompromisní chování, oslazování hořkých pilulek a jiného okrašlování nepříjemné pravdy? Lidé se bojí pravdy. A proto tvrdí, že stejně už nikdo nežije pravdivě a nikdo neříká pravdu, že se všichni uchylují k přetvářce a ke lži.

Naštěstí však tomu tak není. Je mnoho lidí —křesťanů i nekřesťanů— odhodlaných obětovat svou čest i svou pověst za pravdu, nesnaží se za každou cenu vyhledávat přízeň těch, co jsou právě u vesla. Tito lidé milují upřímnost, a když zjistí, že se mýlili, svůj omyl dovedou přiznat a napravit. Nenapraví ovšem nic ten, kdo začal s lhaním, ten kdo z pravdy udělal pouhé zvučné slovo, které má jen skrýt jeho obojetné jednání.