Nejsem schopen stanovit, která je hlavní lidská ctnost, záleží to na různých hlediscích. A kromě toho je taková otázka zbytečná, protože nezáleží na tom, abychom pěstovali tu či onu ctnost, je třeba usilovat o to, abychom měli pokud možno všechny dobré vlastnosti. Všechny ctnosti se navzájem prolínají a tak snaha o to, abychom byli upřímní, působí, že jsme i spravedliví, veselí, vyrovnání.

Také nejsem schopen pochopit takový způsob uvažování, který rozlišuje ctnosti osobní a ctnosti společenské. Neexistuje žádná ctnost, která by připouštěla sobectví, každá ctnost nutně prospívá jak naší duši, tak duším našich bližních. Žádný člověk, Boží syn, nemůže chápat svůj život jen jako pečlivou přípravu své životní dráhy. Všichni bychom měli být spolu spojeni, a v řádu milosti, spojeni přece jsme, nadpřirozenými, svazky společenství svatých.

Současně bychom měli uvážit, že rozhodnost a odpovědnost spočívají na osobní svobodě každého jednotlivce, a proto jsou tyto ctnosti v podstatě osobní. Ale v zápase lásky nikdo nebojuje sám —nikdo není volným veršem, jak často opakuji, nějakým způsobem si všichni pomáháme nebo si škodíme. Všichni jsme články téhož řetězu. Pros nyní se mnou Boha, našeho Pána, aby tento řetěz ukotvil ve svém Srdci, dokud nepřijde den, kdy na něho budeme hledět v nebi tváří v tvář.