Jakožto křesťané a z lásky k Bohu i k bližním musíme dávat dobrý příklad. Abyste nebudili pohoršení, abyste nevzbudili ani stín podezření, že Boží děti jsou nedbalé nebo nejsou k ničemu, abyste nedávali špatný příklad…, měli byste se jako odpovědní lidé snažit nabízet svým jednáním vrchovatou míru, dobrou hřivnu. Stejně jako rolník, který obdělává půdu a při tom neustále pozvedá své srdce k Bohu, tak i tesař, kovář, úředník, intelektuál —všichni křesťané— musí být vzorem pro své spolupracovníky, bez povýšenosti, neboť jsme si velmi dobře vědomi toho, že jen když počítáme s Ním, podaří se nám zvítězit: My sami nemůžeme ani zvednout ze země stéblo slámy. Proto každý ve své práci, ve svém společenském postavení by měl cítit povinnost pracovat pro Boha, aby všude rozséval Boží pokoj a radost. Dokonalý křesťan vždy přináší klid a radost. Klid, protože ví, že žije v přítomnosti Boží, radost, protože vidí, jak je zahrnován Božími dary. Takový opravdový křesťan je skvělá osobnost, svatý Boží kněz.