Jestliže přítomnost nějaké vážené, významné osoby stačí k tomu, aby se ti, kdo s ní, chovali lépe, jak to, že stálá Boží všudypřítomnost, o které víme a jsme za ni vděční, nepůsobí vždy tak, že jsou naše slova, skutky i city lepší? Opravdu, kdyby skutečnost, že nás Bůh vidí, vyla dobře vryta v našem vědomí a my jsme si uvědomovali, že každá naše práce, naprosto každá —neexistuje nic, co by uniklo jeho pohledu— se děje v jeho přítomnosti, jak pečlivě bychom všechno dělali nebo jak jiné by bylo naše jednání? A toto je tajemství svatosti, o které učím už tolik let: Bůh nás všechny vyzývá, abychom ho napodobovali, vás i mne, abychom žili na tomto světě, abychom byli lidmi tohoto světa, ale uměli při každé čestné lidské činnosti dávat Krista, našeho Pána, na první místo.

Teď jistě pochopíte ještě lépe, že kdyby někdo z vás neměl rád práci, kterou má dělat, kdyby se opravdově neangažoval v nějaké ušlechtilé pozemské práci, aby ji tím posvěcoval, kdyby mu chybělo povolání, nikdy by nepronikl do nadpřirozené podstaty učení, které vám tu vykládám, protože by mu chyběla jedna nutná podmínka, a to, aby byl dobrým pracovníkem.