Od počátku svého stvoření musel člověk —a to si nevymýšlím— pracovat. Stačí otevřít Písmo svaté a na prvních stránkách můžeme číst —a to dříve než přišel na svět hřích a jako následek této urážky Boha i smrt, utrpení a neštěstí —že Bůh utvořil Adama z hlíny země a stvořil pro něho a jeho potomstvo tento tak krásný svět, ut operaretur et custodiret illum , aby ho obdělával a střežil.

Měli bychom si tedy být vědomi toho, že práce je něco báječného, něco, co je pro všechny lidi zákonem, kterému tím či oním způsobem podléháme, i když se někteří lidé snaží z něho vyprostit. Dobře si to pamatujte: tato povinnost nenastala jako následek prvotního hříchu, ani není nějakým vynálezem moderní doby. Je to užitečný prostředek, který nám Bůh zde na zemi svěřuje, činí naše dny radostnými a dělá nás účastnými na své tvůrčí moci, abychom si vydělávali na živobytí a současně sklízeli plody pro věčný život, člověk je zrozen k práci jako ptáci k letu.

Patrně mi namítnete, že uplynulo mnoho staletí a jen velmi málo lidí myslí tímto způsobem, že většina lidí se lopotí z důvodů zcela jiných: jedni pro peníze, jiní, aby uživili rodinu, další kvůli jistému společenskému postavení, aby rozvinuli své schopnosti, aby vyhověli svým nezřízeným vášním, aby přispěli ke společenskému pokroku. A většinou berou svou práci jako nějakou nutnost, které se nemohou vyhnout.

Proti tomuto nízkému, sobeckému, přízemnímu pohledu si musíme připomenout a připomínat to i ostatním lidem, že jsme Boží děti, které stejně jako osoby z evangelního podobenství zve náš Otec všechny stejně: Synu, jdi dnes pracovat na vinici. Ujišťuji vás, že jestliže se každý den budeme snažit považovat své osobní povinnosti za Boží požadavek, budeme umět vykonávat svou práci po lidské i nadpřirozené stránce co nejdokonaleji. Snad se i někdy vzbouříme, jako ten starší syn, který odpověděl: mně se nechce, ale rychle se jistě vzpamatujeme a kajícně se s ještě větším úsilím budeme věnovat plnění svých povinností.