Josemaría Escrivá Obras
52

Znovu vám připomínám, že nám zbývá málo času: tempus breve est , protože lidský život na této zemi je krátký, a máme—li k dispozici všechny potřebné prostředky, nepotřebujeme už nic víc než dobrou vůli, abychom využili příležitosti, které nám Bůh poskytuje. Když náš Pán přišel na svět, nastala doba příhodná, den spásy pro nás i pro všechny lidi. Ať se na nás Bůh Otec nemusí obrátit s výčitkou, kterou projevil ústy proroka Jeremiáše: I čáp na nebi zná svůj čas, hrdlička, vlaštovka a jeřáb dodržuje čas svého příletu, ale můj lid nechce znát Hospodinovy řády.

Neexistuje nějaké špatné nebo nevhodné dny. Pro službu Bohu jsou všechny dny stejně dobré. Pouze některé dny může člověk promarnit nedostatkem víry, leností, svou nedbalostí, která ho nutí, aby nepracoval s bohem a pro Boha. Budu chválit Boha v každém čase. Čas je poklad, který plyne, odchází, který nám probíhá pod rukama jako voda mezi vysokými skalami. Včerejšek minul a i dnešek míjí. Zítřek bude brzy dalším včerejškem. Lidský život trvá velmi krátce. Ale i v tomto krátkém čase se toho dá hodně udělat pro Boží lásku!

Nebudeme mít žádnou výmluvu. Bůh nám přece toho tolik uštědřil: trpělivě nás poučoval, vysvětloval nám své učení v podobenstvích a bez ustání nás povzbuzoval. Stejně jako Filipa, i nás se může zeptat: Tak dlouho jsem s vámi, a neznáš mě? Nastal čas, abychom opravdu pracovali, abychom pracovali celý den, abychom snášeli —rádi a s potěšením— tíži dne i horka.

Předchozí Zobrazit celou kapitolu Další