Josemaría Escrivá Obras
46

Je velmi smutné žít a zabíjet čas, který je velkým Božím darem. Pro ospravedlnění takového počínání neexistuje žádná výmluva. Nikdo ať neříká: mám k disposici jen jednu hřivnu, nemohu ničeho dosáhnout. I s jedinou hřivnou můžeme přece vykonat záslužnou práci. Je velmi smutné nezískat nic, nemít dobrý užitek ze všech schopností —ať jich je málo nebo hodně— které Bůh dává člověku, aby sloužil lidem a společnosti.

Když nějaký křesťan promarňuje svůj čas na zemi, dostává se do nebezpečí, že promarní i své nebe, když se pro své sobectví uchýlí do ústraní, skryje si, nedělá si s ničím starosti. Kdo miluje Boha, ten nejen že dá vše co má do Kristových služeb, on dá i sám sebe. Nevidí —přízemním pohledem— své já ve zdraví, jménu, povolání.

Předchozí Zobrazit celou kapitolu Další