Josemaría Escrivá Obras
35

Otroctví pro otroctví —v každém případě musíme sloužit, neboť, ať si to připouštíme či nikoliv, takový je lidský život— není nic lepšího, než uvědomit si, že jsme skrze lásku Boží, i otroky. Protože pak otroky přestáváme být a stáváme se přáteli, dětmi. A tady se projevuje ten rozdíl; poctivě pracujeme na tomto světě se stejným vášnivým zaujetím, se stejným úsilím jako ostatní lidé, ale s pokojem v srdci, radostně a klidně, i v protivenstvích, neboť nevkládáme svou naději do věcí pomíjivých, nýbrž do věcí věčných, nejsme dětmi otrokyně, ale manželky svobodné.

Odkud máme tuto svobodu? Od Krista, našeho Pána. To je ta svoboda, ke které nás osvobodil. Proto učí: když vás Syn osvobodí, budete skutečně svobodni. My křesťané si máme opravdu vážit tohoto daru a chápat jeho skutečný smysl, protože jedině křesťanská svoboda osvobozuje.

Rád v této souvislosti mluvím o dobrodružství svobody, protože dobrodružstvím je váš i můj život. Svobodně —jako děti, a to zdůrazňuji, ne jako otroci— jdeme po cestě, kterou nám každému z nás ukázal Pán. Vychutnáváme volnost pohybu jako velký Boží dar.

Svobodně se rozhoduji pro Boha, jen protože chci, bez jakéhokoliv nátlaku. A zavazuji se, že budu sloužit a angažovat se, že z lásky k Ježíši dám svůj život do služby ostatním lidem. Tato svoboda mě nutí volat, že nic na této zemi mě nebude moci odloučit od Boží lásky.

Předchozí Zobrazit celou kapitolu Další