310

Teď vstanu a obejdu město, ulice, náměstí vyhledám toho, kterého tolik miluji (Pís 3,2) … A nejenom město. Projdu z jednoho konce světa na druhý - projdu všechny země, všechny národy, budu chodit po cestách i po pěšinách - abych našel pokoj srdce. A naleznu jej ve své každodenní práci, která pro mne nebude něčím nepříjemným, ale naopak cestou i důvodem ke stále větší lásce a stále těsnějšímu spojení s Bohem.

A když na nás doléhá silné pokušení malomyslnosti, odporu, zápasu, protivenství, noci duše, vkládá nám žalmista do úst a do paměti tato slova: Budu při něm v tísni (Ž 90,15). Co je můj kříž proti tomu tvému, Ježíši, co jsou proti tvým ranám moje oděrky? Co je ve srovnání s tvou čistou a nekonečnou láskou toto nepatrné břemeno, které jsi mi naložil na záda? A vaše i moje duše se naplní posvátnou dychtivostí, aby mu mohla svými skutky vyznat, jsem nemocná láskou (Pís 5,8).

Zrodí se v nás žízeň po Bohu, touha pochopit jeho slzy, vidět jeho úsměv, jeho tvář … Myslím, že to lze nejlépe vyjádřit slovy Písma: Jako laň prahne po vodách bystřin, tak prahne duše má po tobě, Bože! (Ž 41,2) A člověk, ponořen do Boha, podoben Bohu, se stává dokonalejším, je jako žíznivý poutník, který otevírá ústa na pramenitou vodu (srov. Sir 26,15,Vulg.).

Bod v jiném jazyce