301

Nezapomínejme však, že být s Ježíšem znamená také dotýkat se jeho kříže. Když se svěříme do Božích rukou, Bůh na nás dopustí často bolest, osamělost, protivenství, křivá obvinění, pomluvy, posměch domácích i cizích, protože nás chce utvářet podle svého obrazu a podoby. Dopouští, aby nás lidé nazývali blázny a považovali nás za hlupáky.

Toto pasivní umrtvování, které přichází - skryté nebo veřejné a neomalené - právě když to vůbec nečekáme, je třeba milovat. Hází se kamením a zraňují se ovce, zatímco by se mělo házet po vlcích. Člověk, jenž jde za Kristem, zakouší na svém těle, že ti, kteří by ho měli milovat, se k němu chovají nedůvěřivě až nepřátelsky, podezíravě až nenávistně. Hledí na něho s podezřením jako na lháře, protože mu nevěří, že by mohl být v důvěrném přátelství s Bohem, že by žil duchovním životem. Tito lidé však bývají naproti tomu plni laskavosti a pochopení vůči lidem nevěřícím a lhostejným, i k lidem mravně zkaženým.

A je možné, že Pán dopustí, aby byl jeho učedník napadán zbraní, která tomu, kdo se jíchápe, neslouží ke cti, zbraní osobních urážek, používáním otřepaných frází, tendenčních plodů masivní a lživé propagandy: ne všichni lidé totiž mají dobrý vkus a takt.

Není nic divného, že lidé, kteří se drží nespolehlivé teologie a mají uvolněnou morálku, lidé bez zábran, lidé, kteří praktikují jakousi pochybnou liturgii, chovají se jako hippies, bez pocitu jakékoli odpovědnosti, rozšiřují proti těm, kdo mluví jen o Ježíši Kristu, nevraživosti, podezírání, falešná obvinění, urážky, ponižující řeči, posměšky a špičkování všeho druhu.

Takovým způsobem Ježíš formuje duše svých následovníků, nepřestává jim však dávat vnitřní klid a radost, protože oni dobře vědí, že ďábel není schopen - ani ze stovky lží - vytvořit jedinou pravdu; a vštěpuje svým věrným životní přesvědčení, že teprve tehdy dojdou spokojenosti, až budou ochotni spokojenosti se vzdát.

Bod v jiném jazyce