Josemaría Escrivá Obras
288

Naopak nyní v pohoršující oběti na kříži stojí Maria při něm, poslouchá s bolestí ty, kdo přecházeli okolo, potupně proti němu mluvili. Potřásali hlavou a říkali: "Chceš zbořit chrám a ve třech dnech ho zase vystavět. Zachraň sám sebe! Jsi-li syn Boží, sestup z kříže!" (Mt 27,39—40) Naše Paní slyšela i slova svého Syna a spojovala se s jeho bolestí: Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil? (Mt 27,46) Co mohla dělat? Spojit se se spasitelnou láskou svého Syna, nabídnout Otci nesmírnou bolest, která jako ostrý meč pronikla jejím čistým srdcem.

Ježíš je povzbuzován mlčenlivou a láskyplnou účastí své matky. Maria nenaříká nahlas, nepobíhá sem a tam. Stabat. Stojí u svého Syna. Tehdy se na ni Ježíš podívá, potom se podívá na Jana. A zvolá: "Ženo, to je tvůj syn." Potom řekl učedníkovi: "To je tvá matka" (Jan 19,26—27). V Janovi svěřuje Kristus svou matku všem lidem a zvláště svým učedníkům, těm, kteří v něho měli uvěřit.

Felix culpa, zpívá církev, šťastná vina, pro kterou přišel Vykupitel tak vznešený. Šťastná vina, můžeme dodat, která nám dala za matku Marii. Můžeme být klidní, nemusí nás nic znepokojovat, protože Naše Paní, korunovaná za královnu nebe i země, je všemocná orodovnice u Boha. Ježíš přece nemůže odepřít nic Marii ani nám, dětem těže matky.

Naše matka

Předchozí Zobrazit celou kapitolu Další