Josemaría Escrivá Obras
28

Boží láska je náročná, nespokojí se, jestliže jí jdeme v ústrety, ale klademe si při tom nějaké podmínky, toužebně očekává, že se zcela odevzdáme, že si ve svém srdci neponecháme žádné temné zákoutí, kam nedosáhne potěšení a radost z milosti a z nadpřirozených darů. Možná že si pomyslíte, že odpovědět ano na takovou náročnou lásku by mohlo znamenat ztrátu svobody.

S pomocí Pána, který je tu teď v této hodině modlitby s námi, doufám, že On nám toto téma svým světlem pomůže osvětlit. Každý z nás jsme někdy zažili, že služba Kristu sebou přináší bolest a únavu. Popírat tuto skutečnost by znamenalo, že jsme se s Bohem nikdy nesetkali. Milující duše ví, že když tato bolest přijde, že je to jen něco pomíjivého a brzy objeví, že břemeno netíží a netlačí, protože je nese na ramennou On, stejně jako vzal na sebe břevno kříže, když šlo o naše věčné štěstí. Ale jsou lidé, kteří to nechápou, kteří se proti stvořiteli bouří —je to vzpoura bezmocná, ubohá, smutná— kteří slepě opakují marný nářek, který zachycuje žalm: Zpřetrháme jejich pouta, jejich provazy pryč odhodíme. Odmítají plnit —tiše a hrdinsky, přirozeně, nenápadně, bez velkého naříkání— tvrdé každodenní úkoly. Nechápou, že Boží vůle, i když se projevuje bolestí, zraňující náročností, je právě totožná se svobodou, která spočívá pouze v Bohu a jeho záměrech.

Předchozí Zobrazit celou kapitolu Další