V Boží mateřství se věřilo odedávna. Proti těm, kteří je popírali, prohlásil koncil v Efesu, že jestliže nevyznává, že Emanuel je pravý Bůh a že tudíž nejsvětější Panna je matkou Boží, budiž vyobcován z církve.

Dějiny nám zanechaly svědectví o radosti křesťanů nad tímto jasným a zřetelným rozhodnutím, které jen potvrzovalo to, v co všichni věřili: Veškerý lid města Efesu očekával od časných ranních hodin až do večera rozhodnutí. Když vešlo v známost, že autor rouhačských výroků byl poražen, všichni jsme začali jednomyslně chválit Boha a provolávat směnu slávu, protože padl nepřítel víry. Potom jsme vyšli z chrámu a za svitu pochodní jsme se ubírali domů. Bylo to navečer, celém město se radovalo za svitu pochodní. Tak píše sv. Cyril a nemohu popřít, že i přes vzdálenost šestnácti století mě onen projev zbožnosti hluboce dojímá.

Kéž dá Bůh, nás Pán, aby stejná víra hořela i v našich srdcích a z našich rtů zazníval zpěv díků, když ji Nejsvětější Trojice zvolila za matku Krista, člověka, jako jsme my všichni, i každého z nás dala do její ochrany. Je tedy Matkou Boží i matkou naší.