Můžeme též obdivovat jednání sv. Pavla. Uvězněn za šíření Kristova učení, nevynechá žádnou příležitost, aby šířil evangelium. Před Festem a Agrippou neváhá vyznat: Ale s pomocí Boží jsem živ ještě dnes a vydávám svědectví před malými i velkými. A říkám jen to, co mluvili proroci i Mojžíš, že se má stát: že totiž Mesiáš je podroben utrpení, že jako první vstane z mrtvých a že zvěstuje světlo jak židovskému lidu, tak pohanům (Sk 26,22—23).

Apoštol nemlčí, neutajuje svou víru ani její hlásání, které bylo příčinou nenávisti jeho pronásledovatelů, dále hlásá všem lidem spásu. A s podivuhodnou odvahou říká Agrippovi do očí: Věříš prorokům? Vím, že jim věříš (Sk 26,27). A když Agrippa řekl: "Málem mě chceš přesvědčit, abych se stal křesťanem!" Pavel mu odpověděl: "Ať už málem nebo mnohem, dej Bůh, abyste vy všichni, ty i ti ostatní, kteří mě dnes slyší, byli to, co jsem já - až na tahle pouta" (Sk 26,28—29).