Když budeme rozjímat o duchovním smyslu tohoto textu sv. Pavla, pochopíme, že není jiné pomoci, než abychom pracovali ve službě všem duším. Cokoli jiného by bylo sobectvím. Když se s pokorou zamyslíme nad svým životem, jasně uvidíme, že kromě milosti víry nám Pán dal i jisté nadání, určitě dobré vlastnosti. Každý z nás je originál, nikdo není ničí kopií: nás Pán nás stvořil po jednom a rozdělil mezi své děti různé množství dobrých vlastností. Toto nadání, tyto dobré vlastnosti máme dít do služeb všem lidem: musíme těchto Božích darů používat jako nástrojů, které pomáhají i ostatním lidem najít Krista.

Nemyslete si, že toto úsilí je jen jakýmsi ozdobným přívěskem, který by jako nějaký filigrán zdobil náš křesťanský život. Když se kvas nepoužívá ke kvašení, zkazí se. Kvas se může ztratit v těstě, jež nakypří, může se ale ztratit proto, že se zkazí v jakési hrobce neužitečnosti a sobectví. Když se snažíme, aby i ostatní lidé poznali Boha, neprokazujeme tím Bohu žádnou milost: Že hlásám evangelium, tím se chlubit nemohu; to je mi uloženo jako povinnost, a běda, kdybych ho nehlásal (1 Kor 9,16).

Rybolov